Denethorovy stránky

Je to již nějaký ten patek co jsem napsal recenzi. V pravdě, moc sem poslední dobou nečetl jiné věci než technickou literaturu. Ale po roce se mi povedlo dostat se opět k něčemu zajímavějšímu .. a celkově začít zase číst něco s příběhem.
Nebudu už déle zdržovat. Vzhůru k recenzi.

Kniha: Railsea
Autor: China Miéville
Vydána: 2012
Vydavatel: Macmillan
Počet stran: 376
ISBN: 978-0-230-76510-8

Říká se: „Nesuď knihu podle obalu.“ Přesto bych se u něj na chvilku zdržel. Kniha v mnou vlastněném vydání je klasického formátu pevné vazby s pevnými deskám. Vše ve formátu A4. Nic zvláštního, kromě papírového přebalu, jež je opět proveden v černé s jednoduchou „newweirdovou“ kresbou v jedné barvě na přední straně (tvůrce: crushed.co.uk (?) ). Přijde mi tak jednoduchý i vkusný.

A nyní k příběhu.
Skoro bych řekl že se jedná o klasický „miévillovsky“ příběh: nějaký tvor, se připlete k něčemu, jež jej proti jeho vůli vtáhne do „jiného světa“ (i když stejné základní téma je vlastní celé řadě dobrodružné literatury). V tomto případě se oním nešťastníkem stává mladý muž Sham ap Soorap, člen posádky vlaku ve světě, kde se lidstvo pohybuje po celé známe zemi pouze na vlacích různých konstrukcích a tvarů po zdánlivě všeobjímajícím „moři kolejnic“. V tomto světě se setkáváme nejen s ostrovy, kde žije lidstvo na pevné půdě a jež slouží jako přístav různým vlakům, ale s množstvím podzemních ale i létavých tvorů, zmutovaných postupným vývojem v přerostlé podoby jež známe dnes. Prostředí je velmi originální a je zajímavé jej v průběhu knihy objevovat společně s historii a různými národy.
Kniha však není zeměpisnou ani historickou příručkou. Jak už sem zmínil, vypráví příběh Shama, jež je členem posádky jednoho z mnoha vlaků lovících přerostlé krtky pro jejich maso a kůži (jakási obdoba velrybářských lodí našeho světa). Sham jen pomocníkem a učněm „palubního“ lékaře, přesto se dostane k nálezu, jež mu změní život a cíl jeho života.
Hlavní příběh knihy je tak o aktivním hledání cílů, jež si člověk vytyčí. Nejen fyzickém, ale i metaforickém (zobrazeným například ve „filozofiích“ kapitánů vlaků). Cíle hledání se v průběhu mohou změnit, tak jak už to i v běžném životě bývá, a tak nebudu prozrazovat co vás při tomto dobrodružství čeká.

V celku byla kniha čtivá. Po pomalejším rozjezdu příběhu kniha pohltí a jak je u tohoto autora trošku zvykem, příběh skončí rozuzlením, u nějž si přejete následovat hrdiny příběhu dál.
Oproti předchozím knihám mi přijde závěr rozpracovaný a nemam z něj pocit že by autoru docházel čas do uzávěrky před vydáním knihy, jak tomu bylo třeba u Embasytown.  Celkově bych knihu zařadil mezi to nejlepší co Mieville napsal, jen je škoda že je to prozatím poslední román z jeho pera (či klávesnice).
Snad si i u příští knihy udrží styl i vyspělost.

PS: jeden drobný obrázek zobrazující „Railsee itself“

Share on Facebook

Tak jsem zpět … jedna recenze rozepsaná, druhá ji však předběhne.
Někdy v zimě jsem byl na plese a vyhrál v tombole balíček knih. Na první pohled mě nezaujaly, nebyly z mého obvyklého žánru. Rád se ale vzdělám a přečtu si i něco jiného než obvykle. Tak jsem je dal na hromádku „to read“ a stejně sem si je i tagnul v LibraryThinkg.
Na začátku minulého týdne jsem zhodnotil, že je na čase sáhnout do hromádky méně záživné literatury. Odložil sem Nerudu na později a sáhl po druhé knize z vrchu. A ta v pravdě příjemně překvapila (upozorňuji že běžné české poválečné autory moc nemusím a to včetně fantasy/sci-fi).

Minutove Povidky

Kniha: Minutové povídky
Autor: Ida Sebastiani
Vydána: 2008 (první vydání)
Vydavatel: nakladatelství Nová vlna, nakladatelství Triton
Počet stran: 94
ISBN-13: 978-80-85845-14-3 (NV)/ 978-80-7254-979-5 (Triton)

Kniha je malá (čtvercový formát, vycházející z kratší strany formátu A5), pevné brožované vazby, s černým přebalem a černě potisknou vazbou. Přední strana obsahuje pouze název knihy, jméno autorky a černobílou fotografii, rozmazaně se vpíjející do barvy obalu. Hřbet nese opět jméno autorky a knihy, zadní strana krátký úryvek z tvorby Coleridge. Papírový přebal i potisk knihy samotné jsou v podstatě totožné.

Autorka Daniela Kovářová je advokátkou, píšící povídky a fejetony do novin, časopisů a sbírek. Pseudonym Ida Sebastiani (rodné jméno její italské babičky) používá autorka pro odlišení své odborné a krásné literatury. Tato kniha byla její první samostatnou, nikoliv však poslední, z oblasti krásné.

Kniha obsahuje 19 povídek, jež by se daly vesměs zařadit do žánru new weird. Všechny povídky jsou napsány do formátu jedné normo strany a v knize zabírají od 2 do 5 stránek. Odtud pak název knihy Minutové povídky (ačkoliv jejich přečtení trvá dele než jednu minutu). Každá z povídek je doprovozena černobílou fotografii, umocňující atmosféru jak povídky samotné, tak knihy jako celku.
Jak už jsem zmínil, žánr většiny povídek bych zařadil pod new weird – lehké fantastično, či plně smyšlené povídky, na nichž vždy najdete něco ne zcela běžného, občasně až mrazivě temného. Jednotlivé povídky se tak pohybují od hry s naší realitou či legendami, až po velmi vzdálené parafrázovaní bible, či úplnou fikci. I jejich formát se mění: jednou je vyprávěno z první osoby, jindy třetí a jindy čtete smyšlený deník hlavní postavy. Různorodosti podání se zde meze téměř nekladou. Autorka tak zvládla sestavit velmi zajímavou sbírku, jejíž celková atmosféra a nálada přetrvá od začátku do konce.

Povídky jsou napsány kvalitně a přesto, že je autorka předčítala svému potomku před spaním, bych tuto praxi u některých povídek nedoporučoval. Pro odrostlejšího čtenáře se však jedná o knihu obsahem velmi zajímavou.

Share on Facebook

Jelikož mám nějaký čas navíc a v knihovně se mi válí mnoho zajímavých knih, jež nejsou ani na obvyklou krátkou recenzi, přidám vám dnes ještě jednu drobnost. Ale víc o ní až v recenzi. Článek to přeci jen nebude dlouhý, je spíše pro zajímavost.

Kniha: Proměny století V
Autor: Přemysl Dížka
Vydána: 2006
Vydavatel: vydavatelství Dížka, Brno
Počet stran: 80
ISBN-10: 80-239-7213-8

Kniha je velikostí A5, s měkkou lepenou vazbou. Přední strana vazby obsahuje název knihy, autora a jednu z fotografii z knihy. Na hřbetu lze najít jméno autora a knihy, zadní strana obsahuje pouze čárový kód a ISBN. Podklad desek je hnědobílí.

Kniha je pátou knihou ze série Proměny století, jež je 12 dílnou sérií knih mapujících město Brno a jeho čtvrti v podobě historických fotografií.

Kniha obsahuje pouze krátkou předmluvu od autora, následně jednostranný souhrn historie Líšně od období starověkého osídlení přes samostatnou vesnici až po připojení k městu Brno. Celý zbytek knihy se pak skládá z dvojic fotografií a krátkého popisku. Na každé straně je jedna z přelomu 19. a 20. století a pod ní druhá ze století 21. a popiskem místa, kde byly fotografie pořízeny.
Vzhledem k nevysoké kvalitě skenu fotografií je tato kniha (a pravděpodobně celá edice) je určena spíše pro obyvatele Líšně či Brna, jež chtějí mít jakékoliv informace o svém místě bydliště. Sběrateli skutečných historických fotografii bych doporučil poohlédnout se po jiné edici knih. Z hlediska informací o tom jak vlastně v oné době Líšeň a její obyvatelé vypadali ji informační hodnotu nemohu upřít.

Share on Facebook

Přiznávám s hanbou, že nemám moc o čem psát. Místo knih z Amazonu se objednává nová pračka z Mallu. Proč? No, je to složitější, ale v podstatě to souvisí s tím že stará pračka je částečně rozbitá a spolubydlící se stěhuje (jojo, nevýhody společného vlastnictví). A tak teď čtu některé ne moc záživné dokumenty (víte ze IPv6 má tolik adres, že na 1 m čtvereční jich připadne 5.000, a obsahuje odlišné směrovací algoritmy … ee … ok, to vás nezajímá 🙂 ), snažím se dočíst Knihu islandských ság, poslouchám to co vy sledujete na HBO (a zpívám si že zima už přichází). Nejvíc času mi  ale v průměru žere hodina a WoT denně (francouzi dostali TD a SPG, kdyby vás zajímala tahle oblast) a občasné výlety na půl dne, při nichž sesbírám kolem 5 geocache v průměru. A ano, pak se snažím alespoň občas věnovat drahé, která by si sice zasloužila víc času než jí věnuji, ale já už jsem asi takový :/ .

To byl Denův týden .. a co týden kolem Dena?
Egypt má konečně prezidenta, poprvé muslimského. A asi budou mít zase nepokoje. V Lybii je stále chaos, o kterém západní media raději moc nepíší. Stejně jako o masových hrobech Kadafiho příznivců. V Syrii konflikt nabírá na obrátkách, do oblasti se dávno přestěhovali i teroristé. jelikož Turecko a Quattar platí vojáky opozice, je to v podstatě už válka a rozhodně to není čistý vnitřní boj. Aby to nebylo málo, Sýrijci sestřelil letadlo Turecku. To bude ještě veselé. V Africe je to taky zábavné, prý se tam tvoří něco jako nový Afganistan-sídlo teroristů. Assange požádal o azyl v Ekvádoru. jestli ho nedostane, zjistíme konečně zda je Assange paranoidní a nebo to cele opravdu je jen způsob, jak ho dostat do USA. V Řecku vyhráli volby strany, které podporují pomoc od EU a sestavili vládu. A Německo jim vzkázalo, že mají přestat držkovat a žádat o další pomoc a místo toho začít plnit podmínky a sliby. A UN budou řešit jak moc etické je zabíjet kohokoliv skrz drony, po té co americký dron zabil 17 civilistu, protože špatně kvalifikoval cíl – určil skupinu lidí v běžné obytné oblasti jako skupinu teroristu – i děti a ženy (BTW, nikdo nebyl potrestaný a USA se jen umluvili .. já chci taky zabit 17 lidi a vyřešit to omluvou)
A co u nás? To skoro nesleduju, ale dostali jsme se do mezinárodních zpráv díky nehodě autobusu a několika mrtvím. KDU .. promiňte … TOP odmítá vydat Parkanovou a vedou to celkem do extrému. Prý útok na demokracii. Někdo by jim měl vysvětlit že zákony jsou tu pro všechny. Demokraticky. Dlouhý prý bude kandidovat na prezidenta. Hm, něco si o něm ještě přečtu, ale nebyl to tak hrozný ministr. Jinak samozřejmě ČR žila fotbalem a kauzami Rath + Parkanová. Po té co jsme nepostoupily ve fotbale už je to zase jen u politiky.
A něco z ne tak aktuálního světa? Francouzští vědci zjistili že kmenové buňky žiji ještě 17 dní po naší smrti. Zombie apokalypsa může začít.

Tak to by bylo vše. Hm, a asi mě to i bavilo sepsat .. ale bude to někoho bavit číst? Určitě toho Google boota co stáhl za poslední týden celé tyhle stránky několikrát 🙂 A pro vás ostatní … nevím, ale průměr 49s na stránku a 160 unikátních IP za posledních čtrnáct dní ujde, jen bych vám měl dát něco smysluplného ke čtení.

Tak já jdu zas číst. A vy by jste mohli okomentovat, zda mate vůbec zájem o souhrn „hlavne twitter“ zprav.

Share on Facebook