Jen tak … poprvé? :-)
Občas přemýšlím zda sem psát i něco co není literární tvorba pokus o recenzi či podobna věc. Občas přemýšlím jak moc to má být osobní blog a jak moc čistě zájmová věc. Ale znáte to …
Takhle jdete domů po ztemnělé ulici osvětlované jen svitem ještě nerozbitých lamp a přemýšlíte co vlastně a proč vlastně. Pomalu se loudáte k domovu a hlavou se vám honí myšlenky. Za plotem na vás zaštěká pes a vy se zastavíte, chvíli pozorujete jeho štěkání a pak na něj zavrčíte zpět.
„Kdo ví kdo z nás je víc změšťáčtělí.“ pomyslíte si a jdete dál. Pes pro své uspokojení štěká ještě hodnou chvíli za vašimi zády a vy překračujete koleje. Zprava slyšíte blížící se tramvaj, ale je stále dost daleko. Podíváte se druhým směrem a uvidíte lidi čekající na zastávce. Vykročíte dál do ztemnělé ulice, jež vás obejme vlídnou náručí a pohladí po duši.
„Každý na něco čeká.“ pomyslíte si „Na co vlastně čekám já?“ lidé nechápou samotáře. Nemáme smutek z toho že jsme sami. Nevadí nám být na kraji společnosti ani v jejím středu. Jsme jací jsme. Pozorující. Nic jiného nám vlastně nezbývá. Zatímco vy se skrýváte ve svých vztazích, my bojujeme hrdinně se svými já a vítězíme. cenou jsou city.
Pokaždé když člověk zvítězí sám nad sebou, něco ztratí. Zamysleli jste se někdy co vše vás během vašich životů či hrdinských činů opustilo? Já ano. Chladná mysl analyzuje a vy pokračujete dál. Přemýšlíte o smyslu života a neznámí chodec se vám obloukem vyhne. Máte moc sebejistou chůzi na tuhle hodinu a toto místo. Pokračujete ulicemi dále k domovu a pohlédnete k měsíci.
Blíží se úplněk, je doba začínání věci. Tak proč jich tolik končí? Jdeme už tak moc proti přírodě, že nás neovlivňuje ani trošku? Uvědomíte si jak jste vlastně šťastní. Máte práci domov … někteří možná ženy či muže. Ale co z toho? Jaky smysl má váš život. Pomalu se brouzdáte a kopnete do hromádky listí co zde zapomněl loňský podzim.
„Má život smysl? A pokud ne, má ho alespoň smrt?“ Možná by měla mít. Alespoň pro nás, kdo ztratily smysl života. Nic se neděje jen tak.
Jsme vojáci osudu. tenhle článek nemusí mít smysl, ale může být jako život. Smysl skrytý hluboko pod tím, o čem si myslíte že smysl má. Možná, tam někde hluboko. Oni si myslí že vás znají. Ale kdo koho opravdu zná? A znáte samy sebe? Možná že jediný smysl je poznávat …
A tak vykročíte dál, světlo vašeho domova vás přivítá, otvíráte dveře a vítá vás pes, děti, žena či muž … pak se podíváte před sebe a vše se rozplývá .. vše co nemá smysl a zůstává jen to co ho má. Ale co vlastně zůstane?
No comments yet.