Denethorovy stránky

Tak jsem tu se slibovanou recenzí. Dnes se však nejedná o recenzi na jednu knihu ale dvě. Brněnské maličkosti od Viktora Silvy jsou totiž rozděleny do dvou svazků podle místa, kde můžete ony maličkosti v brně najít. No, nebudu ale déle zdržovat …

Kniha: Brněnské maličkosti:
díl 1.: Historické centrum / díl 2.: Za okružní třídou
Autor: Viktor Sliva
Vydána: 2008 / 2009
Vydavatel: nakladatelství Vakát, s.r.o.
Počet stran: 84 / 88
ISBN-13: 978-80-87317-07-05 / 978-80-87317-03-7

Obě knihy jsou mají měkkou lepenou vazbu, formátem jsou na půl cesty mezi A4 a A5. Přední i zadní strany jsou z tvrdších listů. Přední strany jsou potištěny názvem knihy a výřezy z fotek, hřbety jsou popsané názvem knihy bez uvedení autora, prostor zadních stran je pak věnován krátkému popisu obsahu. Ilustrace i text knih jsou tištěny na tvrdším lesklejším papíře, jež dělá knihy o něco odolnějšími, zároveň ale není lesklý příliš, takže se knihy dají dobře číst i se sluncem v zádech.

Autor knihy, Viktor Sliva, je rodilý brňák, jenž v Brně i vystudoval FF MU, obor čeština-dějepis. V minulosti pracoval jako televizní redaktor a editor zpravodajských pořadů, nyní se věnuje audiovizuální tvorbě.

Knihy jsou svou formou, formátem i způsobem popisu identické, proto bude následující popis platit pro oba díly. V prodeji by měl být od prosince 2011 i díl třetí, jenž se mi bohužel zatím nepodařilo sehnat.
Knihy popisují architektonicky či historicky zajímavé budovy či místa města Brna. Autor pro obě knihy zvolil poněkud netradiční přístup k exkurzi po městě brně a jeho historii. Jak již název napovídá, je vždy vyzvednut nějaký prvek budovy a následuje popis jeho historie, společně se související historii místa či popisem událostí, jež vedli k umístění „maličkosti“ v místě kde jej může čtenář dnes najít. Maličkostmi jsou v těchto případech prvky budov od kamenů zasazených do zdí, přes výzdobu v podobě soch, nápisů či reliéfů, po parní stroj umístěný v jednom z popisovaných míst. Pro každé takové místo je v knize určena jedna dvojstrana, rozdělenou většinou do 6 pasáží. Jelikož se téměř ke každé pasáži váže fotografie či malba, je kniha velmi bohatě ilustrovaná.
Vhodně je zvoleno i členění. Autor zvolil první z „maličkostí“ a následně postupuje vždy jedním směrem v kruhu kolem středu Brna. Díky tomu se může případný zájemce o navštívení míst snadno vydat na skutečnou obhlídku zmiňovaných „maličkostí“ s knihou v ruce, aniž by při tom příliš bloudil. Tomu napomáhá i fakt, že umístění „maličkostí“ je v knize dobře popsáno a pro Brna znalého čtenáře stačí často jen pohled na fotku, či krátce zapátrat v paměti nebo mapě.

Obě tyto knihy doporučuji nejen každému zájemci o současné Brno, ale také těm, kteří se zajímají o brněnskou historii. Z knihy mám pocit že autor zná Brno „jako své boty“, stejně tak je z ní cítit že nepodcenil ani nastudování mnoha detailů z brněnské minulosti. Jelikož patřím k lidem, jež si špatně pamatují data, ale věci v souvislostech již nezapomínají tak moc, oceňuji takovouto knihu dvojnásob. Možná i díky tomuto důrazu na vyprávění zkombinovaným s fakty, namísto pouhých strohých faktů bych doporučil knihu i jako doplňkové čtení k výuce dějepisu (ale co já vím, co a jak se učí teď).

Share on Facebook

A jsem tu opět s občasníkem “Denethor něco dočetl”. Obavám se, že další bude za hodně dlouhou dobu. Knihy, které mě zajímají, se teď hůře shání a recenzovat učebnice nebudu.

Kniha: Keltské mýty a legendy
Autor: Ivan  Sec
Vydána: 2004
Vydavatel: nakladatelství KOALA
Počet stran: 282
ISBN-10: 80-903520-2-2

Kniha je přibližně velikosti A5, s tuhou pevnou vazbou, pevnými deskami a sešitým knižním blokem. Desky knihy imitují kůži se zlatým vlisem. Styl obalu je střídmý, s keltskými motivy, jménem knihy a autora na přední straně i hřbetu. Zadní strana je čistá.
Lem jednotlivých stránek je zdoben motivem keltského uzlu, s vyjímkou několika málo stran s ilustracemi. Stejně tak jako obal, působí toto zdobení stylově a neruší dojem ani čtení. Jemně nažloutlý papír (již na nové knize) jen zapadá do celkového konceptu,kdy kniha vypadá podobně jako kronika.
Co se týče uspořádání knihy a jednotlivých příběhů, je zvolen přístup s obsahem na konci. Příběhy jsou seřazeny chronologicky podle událostí, jež jsou v nich popisovány, stejně jako podle pořadí, v němž nejspíše vznikly. Zajímavé jsou i poznámky v textu knihy, jež jsou číslovány a shrnuty na konci knihy před obsahem. V těchto poznámkách pak čtenář nalezne vysvětlení některých pojmů či předpokládané přesné geografické umístění událostí. A nyní k samotnému obsahu.
Kniha obsahuje příběhy z Finnianského období v raně křesťanské podobě. Odkazy na Boha jsou bohužel častější, než by se v keltských legendách slušelo a je v knize veden jako de-facto jediný bůh. Přesto jsou příběhy výborně zpracované a kniha stojí za přečtení a uložení do knihovny.
Pokud vás zajímá, které příběhy knize naleznete, pak se jedná například o následující:
Osud Lirových dětí, Turennovi synové, Maildunova výprava či Putování O’Corrových synů (poslední jmenovaný příběh bych “zarytým keltům” doporučil přeskočit, neboť se v této verzi jedná o silně kristianizovanou a zkrácenou podobu Maildunovy výpravy)

Share on Facebook

Tímto článkem v podstatě završím první kolo popisů keltských svátků. Jestli a jak pokračovat druhým kolem je otázka, na kterou momentálně hledám odpověď. Obzvláště proto, že jsem během shánění údajů pro tyto články narazil na nesrovnalosti. A že jsou některé z nich opravdu velké (aneb – Mé motto: “Nevěřte většině českých autorů esoterické literatury.” se mi opět potvrdilo, když jsem jim věřil víc než zahraničním). Ale nyní již k Lughnasadu samotnému.
Svátek Lughnasad byl čtvrtým ohňovým svátkem roku. Podle lunisolárního kalendáře připadal na první úplněk ve lvu. Pro letošní rok je tímto úplňkem ten s datem 13.08. v 20:57. A tohle nyní začne být opět o něco složitější. Už v minulosti jsem zmiňoval že pro kelty začíná den s první vyšlou hvězdou, což souvisí se západem slunce. 13. srpna slunce zapadá v 19:23, což je naštěstí dost času k tomu, aby bylo v 20:57 již po soumraku a první hvězda vyšla. Omlouvám se za obšírný popis, ale pro zájemce to nyní znamená, že si s googlem dokáži určit lunisolarní keltské svátky sami. A pro ostatní to shrnu – Lughnasad letos začíná 13. srpna, nějakých těch 50 minut po západu slunce.
Proč se vlastně jmenuje Lughnasad tak, jak se jmenuje? Jméno svátku je odvozeno od boha Lugha (o němž bych rád napsal samostatný článek později, obdobně jako tomu bylo u Beléna), boha slunce, bouří a 12 řemesel. Jelikož se jeho jméno vyskytovalo ve více podobách má svátek i více názvů (např. Lughnasa, Lugnasadi), ale i označení svátku samotného bylo časem deformováno (v moderní irštině na Lá Lúnasa – den Lúnasy; v moderní skotštině Lùnastal). K tomu všemu jsou zde ještě Velšané, jejichž pojmenování svátku má latinské (a nikoliv keltské) kořeny a zní Calan Awst.
Podle starých Irů založil tento svátek bůh Lugh, jakožto smuteční hostinu na počest své matky Tailtiu, jež zemřela vyčerpáním po té co připravila pláně irska pro zemědělství. V pozdějších dobách pokračovala tradice svátkem, jež se nejspíše jmenoval Áenach Tailteann. Tento svátek byl dobou porovnáváni síly i zručnosti v různách hrách, stejně jako dobou pro uzavírání dohod ohledně manželství či toho, kdo kde přečká zimu. Samozřejmostí po dobu svátku bylo i období míru mezi znepřátelenými stranami.
Nyní něco z moderních tradic:
V rámci rekonstrukce keltských tradic se tento svátek slaví na začátku prvního sběru plodů či za prvního úplňku v dané době. Během svátku se vzdává holt různým “duchům” a bohům, mezi nimiž byvá často Lugh, za vše co se v daný rok urodilo. jelikož je Lugh viděn i jako bůh blesků a bouří, bývá jemný déšť v době oslav znakem Lughovy přítomnosti a požehnání.
Nyní vám již přeji, aby vás Lugh během oslav opravdu jen požehnal a nikoliv skropil až na kost … užijte si oslav (a snad nebudete mít bolehlav jako já každým rokem).

Share on Facebook

Není tomu dlouho a je zde druhá, méně náročná recenze knihy. Na její přečtení jsem si musel počkat celé tři roky, přestože jsem se ji občasně snažil sehnat. Kniha vyšla v souvislosti s Dnem knihy 2008 (wiki:World Book Day – pro neanglofonní článek za cca rok zkrátím a přeložím v rámci článku o Dni knihy) v omezeném nákladu. Její dotisk vznikl loni, ale i přes svoji touhu po této knize jsem čekal až budu opět obědnávat knihy z Amazonu v nějakém větším balíku. Embassytown je již doma s ní i pár dalších knih, třeba právě jako tato.

Kniha: Odd and the frost giants
Autor: Neil Gaiman
Vydána: 3. březen 2008
(nová edice: řijen 2010)
Vydavatel: Bloomsbury
Počet stran: 126
ISBN-13: 9780747598114

Kniha je přibližně velikosti A5, v pevných deskách a papírovým přebalem. K dostání je i jako brožovaná. Samotné desky pevné vazby jsou bez textu (kromě hřbetu) a při své relativně tenké tloušťce se kniha stává elegantně nenápadnou. Papírový přebal je také relativně střídmý co se textu týče. Podklad je tvořen ilustrací, která je sladěna s určením knihy. Text samotné knihy je doprovázen občasnými černobílými ilustracemi Adama Stowera, jež je i autorem barevného přebalu. Kniha je v původním anglickém textu a do češtiny ještě nebyla přeložena. Pro případné zájemce musím dodat že jsem nikde nenašel jedinou zmínku o chystání jejího překladu, což je možná škoda nejen v souvislostí s oblíbeností tohoto autora u nás, ale i s kvalitou a žánrem knihy.
Tímto se dostáváme k samotnému obsahu knihy. V knize se odráží Gaimanova zkušenost s tvorbou pro děti, jenž, bohům žel, není v našich krajích tak známá. “Odd and the frost giants” je tedy kniha určená převážně dětem a jako taková je i napsána. Svižný příběh, čerpající z námětů severské mytologie a jejich bohů, je čitelný i pro začínajícího čtenáře a tedy vhodný i pro ty, jež nejsou v angličtině tak zběhlí.
Kniha vypráví příběh mládence Odda ze severské vikingské vesnice. Jednou z důležitých Oddových vlastností, kromě dobrosrdečnosti, je také jeho jemný až iritující úsměv, jež si udrží i po smrti svého otce či následné nehodě, při které si Odd nenávratně pochroumá nohu.
Na jaře jednoho nejmenovaného roku se zima rozhodla zůstat na už tak chladném severu déle než jindy a vesničané, stížení uzavřením od okolí a odložením jarních povinností, začnou být nerudní. V takové situaci se Odd jednoho rána rozhodne, že má již dost všeho ve vesnici a vyrazí pryč, směrem do starého dřevorubeckého srubu svého otce. Sebou si vezme otcovu druhou nejlepší sekeru, ukradne z domu jednoho uzeného lososa a vydá se na pomalou cestu.
Když jej o něco později přivede podivně se chovající lišák k medvědovy s packou uvězněnou ve stromu, netuší Odd, do jakého příběhu se zapletl a co vše jej ještě potká.

Share on Facebook