Denethorovy stránky

Jak jsem již na twitteru i facebooku avizoval, dostala se mi do rukou kniha Embassytown od China Miévilleho. Pravdou jest, že když zazvonil pošťák a předával mi zásilku, cítil jsem se tak trochu jako malé dítě. Po odborné literatuře, jež poslední dobou čtu, už to chtělo změnu. A tato změna byla navíc dlouho vyhlížena.
Je možné, že i vy již vyhlížíte první recenze této knihy a tak mi dovolte představit tu mou.

Kniha: Embassytown
Autor: China Miéville
Vydána: 17. Květen 2011
Vydavatel: Macmillan
Počet stran: 432 stran
ISBN-10: 0230750761
ISBN-13: 9780230750760

Kniha se ke mně dostala v podobě pevné vazby, klasických rozměrů (přibližně formatu C5). Napsána je v originálním jazyce, tedy anglicky. Obal knihy je střídmý v tmavých barvách, obsahujíce pouze jednoduchou kresbu. Zadní strana mi přišla poněkud přeplácaná kritickými posudky, ale vzhledem k barevné kombinaci textu a pozadí ladí a nepřekážejí.
Kniha je napsána opět velmi čtivě. Ještě dnes, den po dočtení knihy, se mi stýská po světě v níž se odehrává. Zajímavá je i struktura první přibližne čtvrtiny, která je šikovnou kombinací preludia s právě probíhajícím dějem. Pro začínajícího angličtináře bych však originální/anglickou verzi nedoporučoval, neboť si autor opět hraje s angličtinou i filozofickými myšlenkami. Pro někoho se slabší slovní  zásobou či méně zběhlého v složitějších textech by bylo čtení náročné, pro zručnější je jistě zajímavým kouskem.
K samotnému příběhu … Představte si že existují inteligentní bytosti, jež mluví dvěma hlasy, pomocí dvou úst a pro něž slova nejsou pouhými zvuky, ale významem jež vypouští mysl řečníka. Bytosti, jež díky tomuto jevu neznají lež a neslyší nic, co neřekne jiná bytost. Aby se lidé mohli s novou rasou domluvit, je potřeba nových Ambasadorů, stvoření schopných s bytostmi komunikovat a vyjednávat obchody s biotechnologiemi, vzácnými kovy či jinými komoditami.
Miávilleho fantasie nás společně s hlavní hrdinkou příběhu přivede do jediného lidmi obývaného města na planetě ve chvíli příjezdu nového Ambasadora. Co je na něm tak zvláštního že o něm všichni mluví? A kdo jsou vlastně Ambasadoři? A proč tvorové na této planetě tvoří z některých lidí a věcí přirovnání – existující či živoucí části Jazyka?
Pokud vás to vše zájímá a nebo prostě jen stejně jako já očekáváte další knihu od tohoto autora, vřele doporučuji si ji přečíst.

PS: Možná je to poprvé co si této složitosti všímám, ale zároveň očekávám jak dopadne překlad (pravděpodobně na podzim tohoto roku, ale termín ještě není ohlášen). Výjimečně totiž již při čtení originálu opravdu nezávidím komukoliv, kdo jej bude překládat a rád si přečtu výsledek.

Share on Facebook

Když jsem se šel 30.4. projít ven, napadla mě myšlenka co mě drží doteď: “Slavit Beltine za novu, to dokážou snad jen křesťani.”
Ti, jež četli alespoň jeden z mých předchozích blogů o hlavních keltských svátcích, již nejspíše vědí která bije. I tento svátek se totiž zakládá na lunisolárním kalendáři, přesněji jeho lunární části, a tak je jeho pevné umístění v gregoriánském/juliánském kalendáři poněkud zcestné. A kdy že se má tedy slavit?
Beltine připadá na první úplněk v znamení býka. Jelikož byl úplněk 18.4. a slunce letos vstoupilo do býka 20.4. připadá letos svátek Beltine na následující úplněk. A ten je 17.05. v 13:09. Oslava Beltinu tedy letos začíná 16.05. s první vyšlou hvězdou. Nyní když víme kdy budeme slavit, podívejme se, co se vlastně slaví, proč a jak.

Nejnovější výzkumy ohledně původu jména svátku tvrdí, že je odvozeno od keltského slova Beltinijā, jež bylo v nástupnických jazycích transformováno například do staroirského Bel(l)taine. Původní jméno se zdá svázáno s jedním ze starých bohů, jehož jméno by mohlo být keltský Belenus. Druhou polovino jména získal s největší pravděpodobností díky velkým ohňům, jež se během něj zapalovali. Okolo takovýchto ohňů se pak soustředí skupina zvyků, jež očišťovaly a zároveň chránily před zlými bytostmi. Pokud by tato téze byla správná, mohl by být jeden z překladů “Belenův oheň”.
Pokud se ještě zdržím u jména svátku, musím uvést i druhé velmi používané jméno jež nesl: Céad Shamhain nebo Cétshamhainin. Toto jméno by mělo pocházet z gaelštiny a znamenat “první polovina”.

Tímto se na závěr dnešního článku krátce dostáváme ke zvykům. Kromě již zmíněného zapalování ohňů a očisty pomocí nich (pravděpodobně opět procházení jejich kouřem či podobné zvyky) měl ještě několik zvyků. Jelikož byl svátek spjat nejen s očistou ale i s mládím a jarem (podle některých kořenů snad i s bohyní Eponou), nesli se zbývající zvyky v tomto duchu. Kromě beztrestné zábavy na jednu noc (či známosti na jednu noc, jak by jsme řekli dnes), bylo zvykem uzavřít manželství na zkoušku (tedy na rok a den). Mezi další zvyky patřilo například věštění či žehnání budoucí úrody (v závislosti na době a místě).

Vím že toho není moc co by jste mohli použít jako inspiraci pro nadcházející svátek, pokud však máte drahou polovičku či někoho kdo je volný jako vy, co vyrazit někam do lesů a při ohni si užít noc i věštění po příjemných chvílích. Pokud však nejste na mystiku, jen uberte její část a řekněte si že důvodů pro slavení sice není nikdy dost, ale poctivých důvodů pro uvolnění jarní nálady zas tolik není a chopte se příležitosti.
A co budu dělat já? Nechám své podivínské a ne moc běžné já, aby mě vedlo do lesů a snad najdu další střípek své duše … když už je to jaro.
Příjemný (a případně plný příjemných zá/požitků) Beltine všem.

Share on Facebook

Jsem tak trošku líný a tak trošku ITák. A jelikož mám rozečteno několik učebnic a tak recenze moc brzo nečekejte. Přesto bych byl rád, aby se to tu trošku hýbalo a nebyli jste ochuzeni o nějakou tu informaci, proto se pokusím sepsat recenzi na některou z akcí na nichž budu.

Když mluvíme o akcích. Již před nějakou dobou jsme s přáteli začali používat GPS lokace pro umístění či nalezení akce (přeci jen táborák najdete líp podle GPS než podle „… za pátým bukem v levo a pak osmím modřínem, zaboč v pravo …“). Jelikož vymoženost GPS prijmače ma nyní každý druhý, bude do cca tydne až dvoum ke všem akcím jež teprve přijdou připojena GPS souřadnice konání. Budu se snažit dodržovat formát, jež přijmou do vyhledávání google maps.

Užívejte jara a moc si při tom sportování a výletech neubližte.

Share on Facebook

Po mém “grafomaniakálním vyblití” pro vás přichází druhá rána. Googlu zlobí oprava slov a tak je možné, že tento článek bude chybovější než kde jaký předtím. Nebo se našel nějaký dobrodinec a chyby mi opravil … uvidíme.
A nyní již k samotnému tématu.
Článek započnu ve zkratce pro méně znalé až neznalé. Imbolc je, stejně jako dříve zmiňovaný Samhain, jedním ze základních svátků keltského roku. Je druhým v pořadí a opět je určován pomocí lunisolárního kalendáře – připadá na první úplněk ve znamení vodnáře.
Letos je tím prvním úplněk 18.2.2011 v 9:36 ráno. Ti co dělali domácí úkoly z tradic různých kultur či zakoply o keltské počítání dnu vědí, že Keltové začínali den po setmění (některé zdroje uvádějí: s první vyjitou hvězdou). Čimž se dostáváme k letošnímu svátku, jenž započne večer 17.2.2011.
Jelikož jsem svou domácí úlohu drobet odflákl, nevím jak dlouho se tento svátek slavil. Přesněji – nevšiml jsem si že by se někde uvádělo více jak jeden den.
A nyní již k tomu, co zajímá všechny. Jak se vlastně slavil?
Podle všech zdrojů a i svou podstatou, je Imbolc jedním ze 4 hlavních a tedy “ohňových” svátků. I v průběhu Imbolcu, pokud to počasí dovolilo, se zapalovali vatry, mezi nimiž se mohl vodit dobytek, či lidé, jež si chtěli zajistit zdraví (ti samozřejmě vedli sami sebe). S počasím během tohoto svátku je spjata i jedna z pověr o konci zimy. Našel jsem, že galští keltové (a možná i jiní) věřili, že na onen svátek jedna z mýtických postav, stará čarodějnice Cailleach, vyráží do lesů sbírat dřevo na zbytek zimy. Jelikož ona dáma ovládá počasí, sama si jej připraví podle toho, co očekává. Pokud tedy vytvořila hezké počasí, mohla jej posbírat hodně a zima měla být ješte dlouhá a tuhá. Pokud však bylo škaredě, znamenalo to, že zásoby jež má doma ji stačí a očekávala se už jen krátká zima.
Během večera se doma či venku u ohňů také věštilo, co člověka potká v další části roku, či do podzimu. Byly pro to různé zvyky a jediný, jež si nyní vybavuji je obdobou našeho házení papučí. Věřím, že jiné byli více “sofistikované”.
Někde jsem také četl (neboli – nevím kolik je na tom pravdy), že v daný den donesl první ranní host do domu poleno, jenž rok poté sloužilo k zapálení Imbolcového ohně.
Jak se zdá, během Imbolcu se můžete poklidně pohybovat po venku ve dne i v noci bez strachu, že vás napadne něco nadpřirozeného. Přesto se letos raději teple oblečte, protože přirozená chřipka už přepadávat lidi začala. Popadněte i vy pár přátel, láhev něčeho dobrého a stravte onen večer venku u ohně či doma u krbu. I když nevím jak vy, ale já osobně se těším na jaro a tak tedy doufám, že bude vážně škaredě a pít budu doma.

A ještě pro anglofonní – anglická wiki má hezký článek, z něhož jsem čerpal dost pro tento zápis: http://en.wikipedia.org/wiki/Imbolc

Share on Facebook