Archive for the ‘ Básně ’ Category
dalsi ze startsich basni:
Domů si jedu šalinou,
tam kde Líšeň leží,
a nemyslím už na jinou,
jak krásně se k ní běží.
V bílé barvě oděná,
už čeká tam na mě.
Má láska k ní je snad věčná,
já už řekl o ní i mámě.
Ona nikdy neuteče,
vždycky na mě počká.
Jak že voda z kopce teče,
ona vždy se dočká.
Vždycky když spím pod hvězdami,
musím ji tam vzít.
Byl bych blázen, milé dámy,
nechtíc ji tam mít.
original creation date: 5.4.2000
Trosku to tu nauploadujeme starsi tvorbou … jedna ze stredni:
Hlasitý zápach se, dere mi do očí,
mě není, bohové, už není pomoci.
Hodně míst navštívil, hodně jich poznal,
hodně jsem nabyl a hodně zas rozdal.
Konečně doma jsem, zde soumrak je věčný,
zde zbytečné tázat se, a tak plýtvat řečmi.
Zde světlo dne, tma noci, v jediné splynou,
zde naděje v dobré dny pomalu hynou.
Tak pohleď, poutníče, na obraz krásný,
jak příroda koupe se v krvavé lázni.
Domov můj tady je, já semka patřím,
a s tvorem každým zde, v mžiku se sbratřím.
Kdo někdy postojí, v tomhle tom světě,
neřekne nic o něm v souvislé větě.
Příroda krásná je, však soumrak se vrací,
a duše tvá, příteli, svou příčetnost ztrácí.
Pohleď na strom krásný, větve jak useklé ruce,
vlku co pod ním leží, někdo vytrhl srdce.
Močálem zápach zní, viselec visí,
ropušák mačká si, své obrovské hnisy.
I vlkodlak smutný je, z toho co vidí,
zde není už zabít co, zde není ni lidí.
Do této říše mé, vstup je přec snadný,
sama si najde tě, odpor je marný.
original creation date: 28.3.2000
