Lughnasad 2011
Tímto článkem v podstatě završím první kolo popisů keltských svátků. Jestli a jak pokračovat druhým kolem je otázka, na kterou momentálně hledám odpověď. Obzvláště proto, že jsem během shánění údajů pro tyto články narazil na nesrovnalosti. A že jsou některé z nich opravdu velké (aneb – Mé motto: “Nevěřte většině českých autorů esoterické literatury.” se mi opět potvrdilo, když jsem jim věřil víc než zahraničním). Ale nyní již k Lughnasadu samotnému.
Svátek Lughnasad byl čtvrtým ohňovým svátkem roku. Podle lunisolárního kalendáře připadal na první úplněk ve lvu. Pro letošní rok je tímto úplňkem ten s datem 13.08. v 20:57. A tohle nyní začne být opět o něco složitější. Už v minulosti jsem zmiňoval že pro kelty začíná den s první vyšlou hvězdou, což souvisí se západem slunce. 13. srpna slunce zapadá v 19:23, což je naštěstí dost času k tomu, aby bylo v 20:57 již po soumraku a první hvězda vyšla. Omlouvám se za obšírný popis, ale pro zájemce to nyní znamená, že si s googlem dokáži určit lunisolarní keltské svátky sami. A pro ostatní to shrnu – Lughnasad letos začíná 13. srpna, nějakých těch 50 minut po západu slunce.
Proč se vlastně jmenuje Lughnasad tak, jak se jmenuje? Jméno svátku je odvozeno od boha Lugha (o němž bych rád napsal samostatný článek později, obdobně jako tomu bylo u Beléna), boha slunce, bouří a 12 řemesel. Jelikož se jeho jméno vyskytovalo ve více podobách má svátek i více názvů (např. Lughnasa, Lugnasadi), ale i označení svátku samotného bylo časem deformováno (v moderní irštině na Lá Lúnasa – den Lúnasy; v moderní skotštině Lùnastal). K tomu všemu jsou zde ještě Velšané, jejichž pojmenování svátku má latinské (a nikoliv keltské) kořeny a zní Calan Awst.
Podle starých Irů založil tento svátek bůh Lugh, jakožto smuteční hostinu na počest své matky Tailtiu, jež zemřela vyčerpáním po té co připravila pláně irska pro zemědělství. V pozdějších dobách pokračovala tradice svátkem, jež se nejspíše jmenoval Áenach Tailteann. Tento svátek byl dobou porovnáváni síly i zručnosti v různách hrách, stejně jako dobou pro uzavírání dohod ohledně manželství či toho, kdo kde přečká zimu. Samozřejmostí po dobu svátku bylo i období míru mezi znepřátelenými stranami.
Nyní něco z moderních tradic:
V rámci rekonstrukce keltských tradic se tento svátek slaví na začátku prvního sběru plodů či za prvního úplňku v dané době. Během svátku se vzdává holt různým “duchům” a bohům, mezi nimiž byvá často Lugh, za vše co se v daný rok urodilo. jelikož je Lugh viděn i jako bůh blesků a bouří, bývá jemný déšť v době oslav znakem Lughovy přítomnosti a požehnání.
Nyní vám již přeji, aby vás Lugh během oslav opravdu jen požehnal a nikoliv skropil až na kost … užijte si oslav (a snad nebudete mít bolehlav jako já každým rokem).
