Archive for the ‘ Hry a hračky ’ Category

Recenze – Battlestar Galactica: The board game

Tak je to zase delší dobu, než jsem se dostal k napsaní dalšího článku. Nebudu tedy zdržovat a rovnou se pustím do recenze.

Dnešní recenzovanou hrou je: „Battlestar Galactica: The board game“.
BSG_tBG_coverHra je určena pro 4-6 hráčů (i 8 neoficiálně) starších 12 let (raději až tak 15 a více) a průměrně trvá 2-3 hodiny.
Tuto hru v našich krajích seženete za cenu přesahující 1000 korun českých. Co za tuto cenu získáte? Krabici přibližně 40*40*10 cm, obsahující obsáhlá, ale srozumitelná pravidla, základní desku ke hře, 2 tvrdé archy herních žetonů, 2 obsáhlé hromádky karet, hromadu miniatur lodí a běžnou osmistěnnou herní kostku. Kartonové žetony byly kvalitně naříznuty a šli skvěle vyloupnout. Plastové modely lodi jsou sice nebarvené, ale relativně detailní a bez nečistot. Povedené je i zpracovaní karet ať už po grafické či výrobní stránce (bez úhony vydržely i zásah čajem při třetí hře – což ale nebylo součástí testu a ani nedoporučuji zkoušet). Samotnou herní desku je potřeba před první hrou jemně dokončit (připevnit na ni 4 otočné „country“), ale jinak je přehledná a i když se v první chvíli může zdát velká, časem zjistíte že tomu tak není.

Už jsem zmínil knihu s pravidly a musím se k ní vrátit. Kniha (či spíše „časopis“) obsahuje 60 stran pravidel: od postupu jak sestavit herní desku, připravit hru a následně ji hrát, po specifické možnosti některých lokací ve hře, či krátký „FAQ“. Na poslední straně najdete tabulky s nejpoužívanějšími informacemi, takže nemusíte během hry ani moc listovat. K vysvětlení pojmů a pravidel pomáhají často i dobře zvládnuté přehledné ilustrace.

Bohužel první přečtení a hra trvají poněkud déle, ale stojí za vynaložený čas, který se při dalších hrách nezkrátí (ale jen proto že více chápete hru a vice se při ní „hádáte“). A nyní již k samotné hře.
BSG:tBG je stolní hra, v níž se hráči ujímají rolí postav ze seriálu BSG a následně hrají za jeden ze dvou „týmů“. Prvním jsou lidé jež se snaží přežít a dorazit do cíle, na planetu Kobol. Proti nim hraje nejen hra, ale nejméně jeden hráč coby Cylonsky agent, jenž je zpočátku ukryt mezi zbytkem hráčů. Co je na teto hře zajímavé je to, že se můžete dozvědět že oním „padouchem“ jste vy nejen na začátku hry, ale také přibližně v polovině hry. Pokud znáte karetní hru Bang, bude vám rozdaní charakterů a následně rolí povědomé. Navíc je zde jen ono druhé rozdání rolí.

Samotnou hru začíná náhodně zvolený hráč. Následuje hráč po jeho levici a tak dále. Vzhledem k tomu, že hra nemá kola (hráči se pak pouze střídají a střídají), je zbytečné si pamatovat kdo začíná. Během svého tahu může hráč provést, pohyb po herním planu, nějakou akci danou jeho charakterem či kartou jež drží a následně přistoupí k „řešení karet krizí“.
Během této fáze se všichni hráči ve většině případů mohou zúčastnit tajného hlasování či alespoň dohadů o tom, co se má udělat. Pokud je již ve hře Cylon, je právě tato část hry ta, kdy může škodit, ať už je na tahu on či jiný hráč – ať už špatnými radami a nebo hlasováním proti ostatním.

Hra má nastaveny mechanizmy tak, že je obvykle těžké zrádce ve vlastních řadách odhalit. Hráči se tedy časem začnou hádat o to, kdo je vlastně člověk a kdo cylon a k jejich půtkám jim pomůže i lokace basy (vězení – „brig“), do niž se mohou vzájemně posílat. Samozřejmě i klesající hodnoty zdrojů (bez kterých se do cíle nedostanou) jsou dalším faktorem který jen podnítí paranoiu v každém z hráčů.

Závěr hry bývá často celkem „epicky“. Z 5 her u kterých jsem byl lide ke konci dorazily na Kobol jen jednou. Je tedy dost těžké vyhrát proti systému a občas se „zrádce“ ani nemusí moc snažit.

Rozlození behem hry

Priklad hry

Pokud bych hře mohl něco vytknou, jsou to papírové modely mateřských lodí nepřátel (plastovými jsou nahrazeny až v rozšíření). Ze všech ostatních hledisek bych ji dal za 1: umožňuje intrikování, týmovou práci, má „dějové zvraty“, příslušenství ke hře je kvalitní a povedené, pravidla jsou srozumitelná a nemají mnoho sporných bodů. Také musím napsat, že nálada mezi hráči se mění podobně jako nálady postav v seriálu a tedy i v tomto bodě (podobnost s předlohou) získává hra kladné body. Pokud máte rádi hry na dlouhé hodiny a nebojíte se složitějších pravidel, vřele ji doporučuji.

„Zhulení“ osadníci

Tak jsem byl zase drobet nakupovat hry … a pak je hrát. Ale prvně to nakupování. Znáte to … tam to mám, tam to znám

Photo of game
Photo of game

… co je při všech bozích tohle? A tak sem za asistence známého objevil „Lords of Cannabis“.

Přestože název zní trochu zvrhle, jedná se v podstatě o jemně upravené „Osadníky z Catanu“. Jelikož předpokládám že jste už osadníky hráli, zúžím tento článek na popis rozdílů.

Děj hry se i zde odehrává na ostrově, jehož jméno je blíže neurčené (asi z důvodů zajištění co nejvyšší nerušené sklizně) a jak již tušíte, ve hře nejde o postavení infrastruktury začínající kolonie, ale o vytvoření co nejlepších podmínek pro sklízení vašich skleníků a políček. Ale nebudu předbíhat.

První rozdíl mezi hrami je v herním plánu. Zatímco u Osadníků byl složen z hexagonálních kartiček, jež se náhodně rozložily, Lordi mají pevný herní plán. Snižuje se tak variabilita hry. Naštěstí se opět náhodně rozmisťují čísla na políčka pro těžbu surovin, takže hra není až tak statická.

Většina dalších rozdílů je už spíše kosmetická. Namísto vesniček máte skleníky, jež se nevylepšují na města, ale na plantáže. Protože cesty jsou odkryté a nebezpečné, skleníky a plantáže se spojují tunely. Zde je další rozdíl v pravidlech – společně s nejdelším tunelem se získává i možnost směňovat suroviny mezi bankem a vaším skladem o něco volněji. Dále hra vypadá stejně jako u Osadníků – hází se kostkou, směňuje, těží (tradiční suroviny jsou vyměněny za „praktičtější“: Plyn, Cement, Vodu, Semena a Půdu) a staví. Namísto zloděje vás obtěžuje šerif, jenž vybírá úplatky od všech hráčů na poličku, kde se objeví a nezahání jej Rytíř, ale Gangster. A kdo má nejvíce gangsterů, stává se „Mob bosem“.

K vítězství vede cesta skrz získání 10 bodů stejně jako v klasické hře „Osadníci z Katanu“, ale muže vám k ní pomoci nejedna pěkná akční karta, zamíchaná mezi karty gangsterů (kde jsou i klasické body za vývoj a možnosti postavit zdarma tunel, nabrat více surovin či postavení nového skleníku).

Pravidlově je hra celkem povedená (přeci jen její předchůdce, jehož silně kopíruje, byl zvládnut na výbornou). To se však už nedá říct o provedení příslušenství. Lesklá herní plán i kartičky jsou provedeny skvěle. Co hře značně ubírá na kvalitě je provedení plantáži a skleníků (papírové kartičky – oproti dřevěným domečkům nic moc), provedení šerifa (hliníková či plastová šerifská hvězda tloušťky do 1 mm, která se bez nehtů špatně zvedá) a hlavně tunelů, jež jsou různobarevné nařezané bužírky (kulaté gumové profily obvykle kolem drátů) namíchané společně s kostkami v sáčku s nápisem který spíše už jen pobaví – „made in china“.

I přes provedení těchto 3 věcí je hra celkem kvalitní, svižná, hratelná a zábavná. Ostatně … co by se jiného dalo od zdařilého klonu osadníků čekat.

Bang!

Bang! je karetni hra, poprvé vydaná v roce 2002 firmou da Vinci Editice. Je pod tímto jménem známá po celém světě až na francii, kde je vydávaná pod jménem „Wanted!„.

V roce 2004 získala tato hra ocenění  od Origin Awards za Nejlepší Tradiční Karetní Hru roku 2003 a Nejlepší Graficky Návrh Karetní Hry ci jejího Rozšíření.

Základní hra obsahuje 103 karet (7 karet rolí, 16 karet postav,  80 herních karet),  rozšíření „High Noon“ (datum vydání 2003) obsahuje 13 specialníh karet událostí, rozšíření „Dodge City“ (2004) obsahuje 63 (15 nových karet postav , 40 herních karet, 8 karet rolí) a poslední doposud oficialně vydané rozšíření „A Fistful Of Cards“ (2005) obsahuje 15 karet udalostí (rozšířená bonusová edice „A Fistful Of Cards“ obsahuje 20 karet – 15 karet událostí, 3 karty nových postav a 2 nové karty pro rozšíření „High Noon„).

Hra je určena pro 4-7 hráčů (v edici „Dodge City“ pro 3-8 hráčů) a jedna hra trvá od 5 minut po 1 a půl hodiny – průměrně však cca 20-30 minut. (extrémní připady, jenž jsem zažil osobně snad pouze jednou). Vzhledem k praktické nenáročnosti na pochopení pravidel či přemýšlení při samotné hře, se hra hodí do klubů stolních her či k domácímu hrání, ale také na večírky či do hospod, jelikož je ji možné hrát i ve stavu určité společenské unavenosti.

Hráči ve hře zaujímají role postav v jednom nejmenované městě na divokém zapadě, do nějž shodou okolností přijeli zároveň bandité ale i renegát, jenž se chce stát za každou cenu novým šerifem. Jak už z tohoto vyplívá, hru hrají hráči za jednu z těchto tří stran (ve větším počtu hráčů pomahají šerifovy ještě jeho pomocníci).
Hra probíhá po herních kolech, ve kterém si každý hráč nejdříve nabere karty, pak provede akce(vyloží/zahraje karty) a nasledně zahazuje karty, pokud jich má na konci svého tahu více než povolují pravidla. Začíná postava šerifa. Po něm hraje hráč po jeho leve ruce, atd.. Některé karty ve hře mohou měnit tento základní sled událostí.

Hra končí „vyvražděním“ všech záporných postav či zabitím šerifa (aby vyhrál renegát, musí být on a šerif poslední kdo zbyde ve hře … často celkem složitý boj)

Zajímavostí je, že během hry je známá pouze totožnost šerifa, což dává možnosti k psychologikým hrám, ale i běžnému taktizování během hry.

Warhammer 40k

Před nějakou dobou jsem se pokusil začít barvit warhammer 40.000 – Tau Battleforce. Zatím mi to celkem nejde – má přirozená lennost, „lack of skill“ a hlavně spousta dalších zájmů mě drží zkrátka co se doby barvení a lepení týká. Přesto bych rád do konce roka (ano já vím že je to za 360 dní :-)) měl alespoň ten základní pack hotovy. No .. uvidíme 🙂 Spolubydlící si ze mně ohledně téhle hračky zatím spíše jen střílí.Mí první firewariors