Archive for the ‘ Nezařazené ’ Category

Knižní recenze: Proměny století (V)

Jelikož mám nějaký čas navíc a v knihovně se mi válí mnoho zajímavých knih, jež nejsou ani na obvyklou krátkou recenzi, přidám vám dnes ještě jednu drobnost. Ale víc o ní až v recenzi. Článek to přeci jen nebude dlouhý, je spíše pro zajímavost.

Kniha: Proměny století V
Autor: Přemysl Dížka
Vydána: 2006
Vydavatel: vydavatelství Dížka, Brno
Počet stran: 80
ISBN-10: 80-239-7213-8

Kniha je velikostí A5, s měkkou lepenou vazbou. Přední strana vazby obsahuje název knihy, autora a jednu z fotografii z knihy. Na hřbetu lze najít jméno autora a knihy, zadní strana obsahuje pouze čárový kód a ISBN. Podklad desek je hnědobílí.

Kniha je pátou knihou ze série Proměny století, jež je 12 dílnou sérií knih mapujících město Brno a jeho čtvrti v podobě historických fotografií.

Kniha obsahuje pouze krátkou předmluvu od autora, následně jednostranný souhrn historie Líšně od období starověkého osídlení přes samostatnou vesnici až po připojení k městu Brno. Celý zbytek knihy se pak skládá z dvojic fotografií a krátkého popisku. Na každé straně je jedna z přelomu 19. a 20. století a pod ní druhá ze století 21. a popiskem místa, kde byly fotografie pořízeny.
Vzhledem k nevysoké kvalitě skenu fotografií je tato kniha (a pravděpodobně celá edice) je určena spíše pro obyvatele Líšně či Brna, jež chtějí mít jakékoliv informace o svém místě bydliště. Sběrateli skutečných historických fotografii bych doporučil poohlédnout se po jiné edici knih. Z hlediska informací o tom jak vlastně v oné době Líšeň a její obyvatelé vypadali ji informační hodnotu nemohu upřít.

Dlouho nic, divná zima a naplnění kalendáře

Jojo, vím že jsem měl už dávno postnout další recenzi. Ne že bych nějakou tu knihu neměl přečtenou, ale kreativní nálada vzala za své společně s několika událostmi z mého života. Věci ale ještě nejsou tak špatné, jelikož stále můžu na internet, stále mám kde bydlet, co jíst .. no, prostě spousta obyvatel této planety mi může závidět.

A jelikož se v náladě nikoli toliko kreativní nejlépe dělají opakující se tasky, přidal jsem do svého veřejného kalendáře pro tento měsíc 3 větší věci:
Expozice nové hudby (program) – pořádaná Filharmonii Brno. Letošní ročník se točí kolem dvojitého výročí Johna Cage (1912–1992), excentrika a reformátora euroamerické klasické hudby.
– akce v hudební klubu Stará pekárna – z nichž bych nejraději upozornil na poslední z přidaných koncertů – Quanti Minoris + Tritonus Priest. Tritonus Priest neznám, ale brněnští Quanti Minoris potěší snad každého kdo se zajímá o historickou a možná i folkovou hudbu.
– akce v studentském klubu Alterna

Snad vám to k něčemu bude. A pokud ne, pak se omlouvám. Co se tyče recenzí, vidím to tak na další měsíc útlumu. Možná jen 14 dni. Držte mi palce a prejte štěstí … protože lidé i ma vlastní rodina mě tak nějak iritují.

Jen tak … poprvé? :-)

Občas přemýšlím zda sem psát i něco co není literární tvorba pokus o recenzi či podobna věc. Občas přemýšlím jak moc to má být osobní blog a jak moc čistě zájmová věc. Ale znáte to …

Takhle jdete domů po ztemnělé ulici osvětlované jen svitem ještě nerozbitých lamp a přemýšlíte co vlastně a proč vlastně. Pomalu se loudáte k domovu a hlavou se vám honí myšlenky. Za plotem na vás zaštěká pes a vy se zastavíte, chvíli pozorujete jeho štěkání a pak na něj zavrčíte zpět.

„Kdo ví kdo z nás je víc změšťáčtělí.“ pomyslíte si a jdete dál. Pes pro své uspokojení štěká ještě hodnou chvíli za vašimi zády a vy překračujete koleje. Zprava slyšíte blížící se tramvaj, ale je stále dost daleko. Podíváte se druhým směrem a uvidíte lidi čekající na zastávce. Vykročíte dál do ztemnělé ulice, jež vás obejme vlídnou náručí a pohladí po duši.

„Každý na něco čeká.“ pomyslíte si „Na co vlastně čekám já?“ lidé nechápou samotáře. Nemáme smutek z toho že jsme sami. Nevadí nám být na kraji společnosti ani v jejím středu. Jsme jací jsme. Pozorující. Nic jiného nám vlastně nezbývá. Zatímco vy se skrýváte ve svých vztazích, my bojujeme hrdinně se svými já a vítězíme. cenou jsou city.

Pokaždé když člověk zvítězí sám nad sebou, něco ztratí. Zamysleli jste se někdy co vše vás během vašich životů či hrdinských činů opustilo? Já ano. Chladná mysl analyzuje a vy pokračujete dál. Přemýšlíte o smyslu života a neznámí chodec se vám obloukem vyhne. Máte moc sebejistou chůzi na tuhle hodinu a toto místo. Pokračujete ulicemi dále k domovu a pohlédnete k měsíci.

Blíží se úplněk, je doba začínání věci. Tak proč jich tolik končí? Jdeme už tak moc proti přírodě, že nás neovlivňuje ani trošku? Uvědomíte si jak jste vlastně šťastní. Máte práci domov … někteří možná ženy či muže. Ale co z toho? Jaky smysl má váš život. Pomalu se brouzdáte a kopnete do hromádky listí co zde zapomněl loňský podzim.
„Má život smysl? A pokud ne, má ho alespoň smrt?“ Možná by měla mít. Alespoň pro nás, kdo ztratily smysl života. Nic se neděje jen tak.

Jsme vojáci osudu. tenhle článek nemusí mít smysl, ale může být jako život. Smysl skrytý hluboko pod tím, o čem si myslíte že smysl má. Možná, tam někde hluboko. Oni si myslí že vás znají. Ale kdo koho opravdu zná? A znáte samy sebe? Možná že jediný smysl je poznávat …

A tak vykročíte dál, světlo vašeho domova vás přivítá, otvíráte dveře a vítá vás pes, děti, žena či muž … pak se podíváte před sebe a vše se rozplývá .. vše co nemá smysl a zůstává jen to co ho má. Ale co vlastně zůstane?