Archive for the ‘ Recenze ’ Category

Knižní recenze: Railsea

Je to již nějaký ten patek co jsem napsal recenzi. V pravdě, moc sem poslední dobou nečetl jiné věci než technickou literaturu. Ale po roce se mi povedlo dostat se opět k něčemu zajímavějšímu .. a celkově začít zase číst něco s příběhem.
Nebudu už déle zdržovat. Vzhůru k recenzi.

Railsea Cover

Kniha: Railsea
Autor: China Miéville
Vydána: 2012
Vydavatel: Macmillan
Počet stran: 376
ISBN: 978-0-230-76510-8

 

Říká se: „Nesuď knihu podle obalu.“ Přesto bych se u něj na chvilku zdržel. Kniha v mnou vlastněném vydání je klasického formátu pevné vazby s pevnými deskám. Vše ve formátu A4. Nic zvláštního, kromě papírového přebalu, jež je opět proveden v černé s jednoduchou „newweirdovou“ kresbou v jedné barvě na přední straně (tvůrce: crushed.co.uk (?) ). Přijde mi tak jednoduchý i vkusný.

 

A nyní k příběhu.
Skoro bych řekl že se jedná o klasický „miévillovsky“ příběh: nějaký tvor, se připlete k něčemu, jež jej proti jeho vůli vtáhne do „jiného světa“ (i když stejné základní téma je vlastní celé řadě dobrodružné literatury). V tomto případě se oním nešťastníkem stává mladý muž Sham ap Soorap, člen posádky vlaku ve světě, kde se lidstvo pohybuje po celé známe zemi pouze na vlacích různých konstrukcích a tvarů po zdánlivě všeobjímajícím „moři kolejnic“. V tomto světě se setkáváme nejen s ostrovy, kde žije lidstvo na pevné půdě a jež slouží jako přístav různým vlakům, ale s množstvím podzemních ale i létavých tvorů, zmutovaných postupným vývojem v přerostlé podoby jež známe dnes. Prostředí je velmi originální a je zajímavé jej v průběhu knihy objevovat společně s historii a různými národy.
Kniha však není zeměpisnou ani historickou příručkou. Jak už sem zmínil, vypráví příběh Shama, jež je členem posádky jednoho z mnoha vlaků lovících přerostlé krtky pro jejich maso a kůži (jakási obdoba velrybářských lodí našeho světa). Sham jen pomocníkem a učněm „palubního“ lékaře, přesto se dostane k nálezu, jež mu změní život a cíl jeho života.
Hlavní příběh knihy je tak o aktivním hledání cílů, jež si člověk vytyčí. Nejen fyzickém, ale i metaforickém (zobrazeným například ve „filozofiích“ kapitánů vlaků). Cíle hledání se v průběhu mohou změnit, tak jak už to i v běžném životě bývá, a tak nebudu prozrazovat co vás při tomto dobrodružství čeká.

V celku byla kniha čtivá. Po pomalejším rozjezdu příběhu kniha pohltí a jak je u tohoto autora trošku zvykem, příběh skončí rozuzlením, u nějž si přejete následovat hrdiny příběhu dál.
Oproti předchozím knihám mi přijde závěr rozpracovaný a nemam z něj pocit že by autoru docházel čas do uzávěrky před vydáním knihy, jak tomu bylo třeba u Embasytown.  Celkově bych knihu zařadil mezi to nejlepší co Mieville napsal, jen je škoda že je to prozatím poslední román z jeho pera (či klávesnice).
Snad si i u příští knihy udrží styl i vyspělost.

PS: jeden drobný obrázek zobrazující „Railsee itself“

Knižní recenze: Strašidelný chrám v horách

Dnešní recenzí zabloudíme mimo Českou republiku, i když se stále jedná o česky psanou knihu. Národnostně poznávací období mi přetrvává, ale i já si potřebuji občas odpočinout od našich oblastí ….

Kniha: Strašidelný chrám v horách
Autor: Jan Luffer
Vydána: 2009
Vydavatel: nakladatelství Argo
Počet stran: 250
ISBN-13: 978-80-257-0096-9

Brožovaná kniha formátu A5 muže někoho zaujmout již přední stranou svého, japonsky stylizovaného, přebalu. Kromě černo, červeno bílé minimalistické kresby je podnázev knihy napsán v japonském stylu – ve sloupcích. Většina plochy knihy je vsak černá. Zadní strana nenese žádný text, pouze na hřbetě je uveden název knihy a nakladatelství. Samotná kniha má černou vazbu, s hřbetem stejným jako přebal. Kromě něj je však pouze na přední straně jeden červený kruh a to je vše.

Knihu přeložil a opatřil komentáři JanLuffer, o němž skromné informace tvrdí že je folkloristou a knihovníkem národní knihovny ČR.

Kniha je rozdělená do tří částí, první pak také do několika pod-částí  Nejobsáhlejší první část obsahuje samotné překlady pohádek a pověstí, druhá komentáře ke každé z nich, třetí pak slovníček několika pojmů, jež autor pro jejich neexistenci v českém jazyce nepřekládal. Část beletristická a část poučná jsou pak také odděleny každá jinou barvou papíru. Pověsti a pohádky jsou rozděleny podle toho, zda je to pověst či pohádka a podle předmětu o němž pojednává.

Pohádky i pověsti jsou zdatně přeloženy. Nejen že jsou čtivé, ale jejich styl je často svéráznější, čímž se umocní jejich japonský původ. Seskládány jsou nejen do kapitol podle typu pohádky, ale také podle podobnosti samotného obsahu. V knize se pak dočtete například o specifických japonských vodnících, ochranných božstvech či čarodějnicích a čertech, jejichž japonská představa se od té naší evropské odlišuje. V souboru se nachází i pohádky či pověsti o japonských liškách a jezevcích, kteří mají v japonském folkloru své specifické místo v podstatě dodnes.
Zajímavé je i srovnání těch samých bytostí nejdříve v podání pohádkovém, a v další části knihy mnohem strašidelnější, mýtické podobě.

Druhá a třetí část, dohromady asi čtvrtinová oproti první, je určena pro čtenáře, jež nemá s Japonskem či jeho historií a folklorem mnoho zkušeností. Také je zajímavou pro případné folkloristy, protože obsahuje vysvětlení a popisky k pohádkám, včetně mezinárodního i japonského národního třídění.

Jedna z věcí, která mě zaujala je i délka pohádek. Většina z nich má délku jedné stránky či i méně a tak se snadno zapamatují nejen rámcově, ale téměř doslova.
Pokud se zajímáte o pohádky, ať už naše či mezinárodní, neměla by vám tato kniha v knihově chybět. Stejně tak bych doporučil knihu začínajícím i pokročilým folkloristům, nejméně jako zajímavé doplnění knihovny.

Závěrečná část této knihy mě přivedla k zamyšlení, jež není výtkou této publikace. Naopak je její velkou chválou. Ačkoliv mám doma již několik knih pověstí a pohádek, ani jedna z nich neobsahuje tak kvalitně zpracovaný doprovodná text k jednotlivým pohádkám, a to i presto, že se v jednom případě doprovodný text blíží délce pohádky samotné. Dle mého názoru by si z takto kvalitního zpracování mohli vzít ostatní vydavatelé podobných publikací příklad. Snad tato kniha nebude jedinou vlaštovkou a časem obdobných přibude.

Knižní recenze: Minutové povídky

Tak jsem zpět … jedna recenze rozepsaná, druhá ji však předběhne.
Někdy v zimě jsem byl na plese a vyhrál v tombole balíček knih. Na první pohled mě nezaujaly, nebyly z mého obvyklého žánru. Rád se ale vzdělám a přečtu si i něco jiného než obvykle. Tak jsem je dal na hromádku „to read“ a stejně sem si je i tagnul v LibraryThinkg.
Na začátku minulého týdne jsem zhodnotil, že je na čase sáhnout do hromádky méně záživné literatury. Odložil sem Nerudu na později a sáhl po druhé knize z vrchu. A ta v pravdě příjemně překvapila (upozorňuji že běžné české poválečné autory moc nemusím a to včetně fantasy/sci-fi).

Minutove Povidky

Kniha: Minutové povídky
Autor: Ida Sebastiani
Vydána: 2008 (první vydání)
Vydavatel: nakladatelství Nová vlna, nakladatelství Triton
Počet stran: 94
ISBN-13: 978-80-85845-14-3 (NV)/ 978-80-7254-979-5 (Triton)

Kniha je malá (čtvercový formát, vycházející z kratší strany formátu A5), pevné brožované vazby, s černým přebalem a černě potisknou vazbou. Přední strana obsahuje pouze název knihy, jméno autorky a černobílou fotografii, rozmazaně se vpíjející do barvy obalu. Hřbet nese opět jméno autorky a knihy, zadní strana krátký úryvek z tvorby Coleridge. Papírový přebal i potisk knihy samotné jsou v podstatě totožné.

Autorka Daniela Kovářová je advokátkou, píšící povídky a fejetony do novin, časopisů a sbírek. Pseudonym Ida Sebastiani (rodné jméno její italské babičky) používá autorka pro odlišení své odborné a krásné literatury. Tato kniha byla její první samostatnou, nikoliv však poslední, z oblasti krásné.

Kniha obsahuje 19 povídek, jež by se daly vesměs zařadit do žánru new weird. Všechny povídky jsou napsány do formátu jedné normo strany a v knize zabírají od 2 do 5 stránek. Odtud pak název knihy Minutové povídky (ačkoliv jejich přečtení trvá dele než jednu minutu). Každá z povídek je doprovozena černobílou fotografii, umocňující atmosféru jak povídky samotné, tak knihy jako celku.
Jak už jsem zmínil, žánr většiny povídek bych zařadil pod new weird – lehké fantastično, či plně smyšlené povídky, na nichž vždy najdete něco ne zcela běžného, občasně až mrazivě temného. Jednotlivé povídky se tak pohybují od hry s naší realitou či legendami, až po velmi vzdálené parafrázovaní bible, či úplnou fikci. I jejich formát se mění: jednou je vyprávěno z první osoby, jindy třetí a jindy čtete smyšlený deník hlavní postavy. Různorodosti podání se zde meze téměř nekladou. Autorka tak zvládla sestavit velmi zajímavou sbírku, jejíž celková atmosféra a nálada přetrvá od začátku do konce.

Povídky jsou napsány kvalitně a přesto, že je autorka předčítala svému potomku před spaním, bych tuto praxi u některých povídek nedoporučoval. Pro odrostlejšího čtenáře se však jedná o knihu obsahem velmi zajímavou.

Knižní recenze: Brněnská strašidla

Sešel se měsíc s měsícem a je tu další recenze. Tentokráte se jedná o předchůdce již recenzované knihy Brněnské strašidelnosti od stejného autora.

prebal

prebal

Kniha: Brněnská strašidla
Autor: Roman Juránek
Vydána: 2008 (první vydání)
Vydavatel: nakladatelství Vakát, s.r.o.
Počet stran: 196
ISBN-13: 978-80-903815-8-2

Kniha je stejného formátu jako její volně navazující druhý díl: Má měkkou lepenou vazbu, formátu A5, “zalomení” desek obalu. Obal knihy je potištěn černou grafikou stylizovaného pohledu na Petrov na zeleném podkladu. Přední strana nese název knihy, podtitul, jméno autora a nakladatele. Hřbet knihy obsahuje jméno knihy a znak nakladatelství, zadní strana obalu je ponechána prázdna (pouze s čárovým kódem).

O autoru knihy si můžete přečíst v předchozí recenzi, podíváme se tedy co je jejím obsahem.
Jak už název napovídá, kniha pojednává o strašidlech vyskytujících se v brněnských ulicích, ale i mimo ně. Strašidla jsou v knize seřazena do kategorií a díky přiložené mapce se po přečtení pověsti můžete i zajít podívat na místo o němž jste právě dočetly. Kromě tradičních strašidel jako jsou duchové, bludičky či kostlivci jsou zařazeni i mýtické bytosti jako čerti a skřítci a pro úplnost je zmíněno i několik pokladů a jeden bludný kořen.
Pověsti jsou čtivě sepsány a každá část má krátkou předmluvu popisující danou mýtickou bytost či strašidlo a jeho případná brněnská specifika. Knihu bych klidně doporučil rodiči s dětmi i sběratelům pověstí o Brně. Pokud však hodláte vyrazit hledat fenomeny zapsané v knize,nezapomeňte informovat své blízké na začátku pasáže „bludný kořen“.

Knižní recenze: Sága o Völsunzích a jiné ságy o severském dávnověku

Je to již nějaký ten pátek co jsem tu něco napsal. Přemýšlel jsem zda má cenu psát něco snad i hodnotného na blog, který téměř nikdo nečte. A tak jsem si založil spam blog na googlu, kde píšu co mě napadne. Ale svědomí a štos připravených knih mi přeci jen nedá a tak se ještě vrátím k publikací recenzí. Snad někomu k něčemu budou.
Přestože mi doma leží ještě 3 knihy o Brně a jedna o moravských hradech, začnu něčím co dá čtenáři blogu pauzu od mého Brnocentrismu a obdobím kdy se snažím doplňovat mezery ve vzdělání o městě v němž žiji. Co vás tedy čeká? No, nebudu tu rozepisovat žádnou ságu a rovnou se vrhnu na …

Kniha: Sága o Völsunzích a jiné ságy o severském dávnověku
Překlad: Helena Kadečková a Veronika Dudková
Vydána: 2011
Vydavatel: nakladatelství Argo, Praha
Počet stran: 224
ISBN-13: 978-80-257-0400-4

Kniha je velikosti A5, s pevnou vázanou vazbou. Desky vazby jsou z tvrdého kartonu, modré barvy. Jsou ilustrovány a nesou název knihy a vydavatele. To vše na přední straně a hřbetu. Zadní strana je bez potisku. Kniha je dodávána s papírovým černobílým přebalem, jenž je mnohem bohatěji ilustrován.

Nakladatelství Argo existuje od roku 1992 a vydává široké spektrum literárních děl od současné české beletrie, světové i naší sci-fi, ale i „vlastní“ překlady světových děl.

Kniha obsahuje tři ságy z Islandské tradice, jmenovitě Ságu o Völsunzích, Ságu o Ragnaru Huňaté nohavici a Ságu o Bósim a Herraudovi. Ve všech třech případech se jedná o nový překlad z per Heleny Kadečkové a Veroniky Dudkové. Zajímavostí této knihy není jen novost překladu či snaha ponechat formát vyprávění co nejblíže severskému způsobu a tradici, ale také zachování jmen osob a míst v nepřepisované podobě (vysvětlení jak číst několik neobvyklých písmen kniha obsahuje již v úvodu). Podobně si čtenář rychle  zvykne, a snad i oblíbí, na slovní obraty a způsoby vyjadřování islandského vypravěče i samotných hrdinů.
Kromě již zmíněných ság obsahuje kniha předmluvu s vysvětlením severské tradice ság, způsobu podání i důvodů pro formát překladu.

Knihu bych doporučil každému zájemci o severskou historii či literaturu.  Díky čtivé podobě ji však uvítají i čtenáři s oblibou jakýchkoliv legend či hrdinských příběhů a v neposlední řadě i děti. Zde bych však měl varovat útlocitnější rodiče. V případě severských ság se barvitě popisují nejen boje, ale i drastické scény a situace, jelikož ságy byly určeny pro odrostlejší a dospělé posluchače.

Knižní recenze: Mordy pod Špilberkem

Tak pomalu doháním skluz. Co týden to recenze. Ale na to si moc nezvykejte, tak rychle obvykle nečtu. Spíše teď sepisuju vše co jsem vám dlužný. Bombu pod autíčko, uřezanou koňskou hlavu do postele … to ne? Tak asi zatím zůstane jen u těch recenzí.
Jelikož zásilka knih z Amazonu dojde někdy v půlce června, knižní nabídkou se budeme stále ještě držet města Brna a věcí jeho se týkajících. Pro dnešek je to sbírka povídek „Mordy pod Špilberkem“.

Kniha: Mordy pod Špilberkem
Autor: Pavel Radovan
Vydána: 1994
Vydavatel: nakladatelství Doplněk, Brno
Počet stran: 172
ISBN-13: nemá (ani starý formát, jen ev.č. 1081-047-1994)

Formát: lepená A5, desky z tvrdého kartonu, součástí je papírový přebal z tvrdého papíru bez povrchových uprav (kromě potisku). Jak desky, tak přebal mají základní hnědou barvu a obsahují několik „siluetalních maleb“ (proste siluet 🙂 )

Nakladatelství Doplněk, jež existuje již od roku 1991, vydalo tuto malou, v podstatě cestovní, knihu v roce 1994. Od doby svého vzniku postupně rozšířilo svou působnost z právnických učebnic a společenské literatury do mnoha dalších oblastí. Jednou z nich je i regionální literatura Brna a jeho okolí, díky čemuž máme možnost čist tuto, ale i další podobné knihy.
Samotná brožura obsahuje 10 četnických/kriminálních příběhů z Brna a blízkého okolí, odehrávajících se v období konce císařství až první republiky. Najdou se v ní příběhy spojené se spodinou a chudinou, ale nechybí ani příběhy týkající se brněnské smetánky bydlící v některé z úřednických čtvrtí. Přesto, že se autor knihy narodil až během druhé světové války, atmosféra Brna je v příbězích vykreslena velmi dobře. Neméně dobře jsou zpracovány i charaktery hlavních postav či příběhy samotné, což dělá knihu čtivou. Můžeme se tak ponořit do ulic a zákoutí tehdejšího Brna a okusit atmosféru běžného života lidu i práce tehdejší policie, jež byla nazývána ještě stále „četnictvem“.
Přesto že je každý příběh jiný, všechny si nesou podobnou atmosféru zármutku, ale i zmaru. Není to jen díky tomu, že se všechny historky týkají vražd či násilných úmrtí, ale také díky koncům povídek, kdy ani úspěšné vyšetření případu nemusí přinést kýženou úlevu a nerušený pocit dobře vykonané práce. Jednou tak na konci umírá hlavní protagonista, jindy inspektor odhalí vraha což jej stojí manželství i přesto, že se při tom nedopustil ničeho špatného.
Tuto knihu doporučuji nejen pro atmosféru a čtivosti, ale také díky opravdu romantické atmosféře, která ukazuje práci četnictva a její plody bez akčních scén či kladných konců, které jsou snad skoro v každé dnešní knize.

 

Knižní recenze: sborník mangy Vějíř 2012

Muhehe. Já vím že takhle recenze nemá začínat, ale dostala se mi do rukou kniha, jež byla v Praze pokřtěna 25.5. 2012, leč v Brně se její křest konal o 14 dní dříve, a to na Animefestu. Bohům žel i bohům dík, je to něco pro mě celkem netradičního – sborník mangy. Jsem sice fanoušek anime, ale manga, to je … no to je jako srovnávat DC Comics s výplody Hollywoodu na nich založených. Přesto se to však pokusím, jelikož kreslené seriály prostě mám rad.
Jo a abych nezapomněl, odteď zjednodušuju technicky popis knihy. Možná to hodně zkrátí příspěvky, ale vás většinou stejně víc zajímá o čem kniha je, než to jak vypadá.

sbornik mangy Vejir 2012Kniha: Vějíř: sborník české mangy
Autor: různí
Vydána: 2012
Vydavatel: Kobuta, o.s.
Počet stran: 128
ISBN-13: 978-80-904985-1-8

Formát knihy: velikost mezi A5 a B6; lepená vazba; měkké desky z tvrdého hladkého kartonu; barevný potisk, jenž navazuje z přední strany přes hřbet na zadní stranu desek
Na přední straně je vyobrazena dívka s vějířem (kresba pokračuje až na zadní stranu), název sborníku a letopočet. Na hřbetu si můžete přečíst jen název sborníku a logo nakladatele, na zadní je pak několik vět o sborníku.

Sborník samotný obsahuje kreslenou tvorbu (komiksy) typu manga od 19 autorů či týmů autorů a závěrečný komentář o sborníku a autorech, jež jsou v něm vytištěni. Kromě přebalu je celí sborník černobílý. Styl kresby se střídá podle jednotlivých autorů a tvůrci sborníku zručně namíchali autory tak, aby podobné styly nenasledovali za sebou. Tento způsob dodává sborníku na dalším bodu pestrosti.
Témata příběhů se také různí. Převažují příběhy z přítomnosti (více či méně vzdálené naší realitě) avšak nechybí ani příběhy z minulosti či plně smyšleného světa.

V tomto závěrečném bodě musím přiznat, že mangu moc nečtu. Přesto si myslím, že sbírka může být zajímavá pro někoho, kdo má rad i běžné komiksy a rád by něco méně tradičního něž co je u nás zvykem, přesto však od českých autorů. Nakolik bych ji však mohl doporučit zarytému čtenáři mangy, to nevím. Přesto bych mu však doporučil do ni v obchodě nahlédnout, ztracená minuta to nebude a možná si ji i koupí.

Knižní recenze: Zmizelá morava – Brno

Nebudu se tu rozplývat nad tím jak jsem se poslední dobou flákal. Stejně to bylo vetšinou o World of Tanks nebo knihách. Pomalu zjišťuju jaký jsou knihy i počítačové hry zabijáci času. Napsal bych tu i něco o tom, že i vztahy jsou zabijáci času, ale pak by mě zabila drahá. Což asi nechci.
Dobrá, když už jsme tedy zde, o čem se dozvíme dnes? Jedna se o dvě knihy z edice „Zmizelá Morava“, které mají podtitulek Brno.

Brno - prvni dil (titulni stranka)Kniha: Brno 1. díl – Město uvnitř hradeb
Autor: Hana Jordánková, Ludmila Sulitková
Vydána: 2008 (první vydání)
Vydavatel: nakladatelství FINIDR, s.r.o.
Počet stran: 76 textu, 112 černobílých fotografií
ISBN-13: 978-80-7185-898-0
ISBN-13: 978-80-7185-916-1 (soubor)

Kniha: Brno 2. díl – Historická předměstí a Staré Brno
Autor: Hana Jordánková, Ludmila Sulitková
Vydána: 2010 (první vydání)
Vydavatel: nakladatelství FINIDR, s.r.o.
Počet stran: 104 textu, 112 černobílých fotografií
ISBN-13: 978-80-7432-077-4
ISBN-13: 978-80-7185-916-1 (soubor)

Obě knihy jsou velikosti A5 s pevnou šitou vazbou. Desky knih jsou potaženy plátnem. Potisk plátna je tvořen pouze názvem knih a na jejich hřbetu je k jménu knihy připsán i autor (v tomto případě tedy autorky). Krom těchto desek je obal tvořen také papírovém přebalem z tvrdšího papíru, potisklého na přední straně monochromatickou fotografii, přes níž je umístěn název knihy, edice, uvedeny autorky. Hřbet je podobny hřbetu desek knihy, zadní strana obsahuje seznam několika z připravovaných titulů.
Obě knihy jsou psány stejným způsobem: přibližně jedna třetina až polovina knihy obsahuje text, dvě třetiny pak obsahují černobílé fotografie na hladším papíře.

A nyní již k obsahu. První díl pojednává o oblasti vytyčené přibližně uvnitř bývalých městských hradeb, druhá pak o všem mimo ně. Se strukturou knih je to podobné jako s jejich fyzickou podobou – je silně podobná. Prvně se obě knihy zabývají samotnými ulicemi města a jejich proměnami v období 19. století, přičemž se snaží mapovat tehdejší názvy ulic na nynější pro snazší pochopení a představu čtenáře, kde která budova stála. Pro uchování přehlednosti postupují knihy od zvoleného bodu v kruhu kolem pomyslného středu města, aby popis vždy skončil ve výchozím bodě.
Druhá část se u obou knih zabývá zvyky a běžným životem lidí, jež v daném období v popisovaných místech žili.
Třetí částí, která je co se počtu stran týče nejrozsáhlejší, jsou černobílé vyobrazení a fotografie Brna v období 19. století.
Čtvrtá, poslední, část obsahuje soupis použitých pramenů, literatury a následně seznam vyobrazení.

A teď k tomu, co vás nejvíce zajímá – o čem knihy vlastně jsou. Obě knihy popisují město Brno během jeho přerodu v období 19. století. V době kdy se město zbavovalo svého krunýře hradebního pásu a pohlcovalo do sebe vesnice ve svém nejbližším okolí. Období, kdy byla do Brna přivedena železnice, rozrůstal se zde průmysl a vznikaly některé skvostné budovy, jenž zde stojí dodnes. Zároveň však také času, v němž během velké sanace městského středu zaniklo mnoho skvostných šlechtických i měšťanských paláců i domů, jenž byli příliš staré a zchátralé a nebo musely ustoupit nově vytyčeným uličním čarám. Druhá kniha pak naopak popisuje stavební a průmyslový rozvoj přilehlého okolí, ve kterém mokřady a pole ustoupily nejen nově vyrůstajícím továrnám, ale i bydlení pro dělnické či úřednické obyvatelstvo. Také se z knih dozvíte, kde se nacházela která tržiště, továrny či již zaniklé kaple a kláštery přeměněné k civilnímu využití.
Z kulturního hlediska se pak obě zmiňují o zvycích obyvatel, jejich běžném životě, ale i svátcích. Popisují, jak v Brně probíhal obchod či rekreace obyvatel, a zmiňují několik významných událostí té doby.

Tuto sadu knih bych doporučil snad každému Brňákovi. Nejde jen o text a informace v nich obsažené, ale i o fotografie města, které zaniklo během „brněnské průmyslové revoluce“ a stržení městských hradeb spojeným se sanací centra města. Pokud jste dokonce studenty historie města, obsahují pro vás knihy čtivě podaný popis s přesným uvedením oblastí a starých názvů ulic. Shrnuto a podtrženo, jedny se o knihy jejichž koupě rozhodně nelituji a věřím, že ani vy by jste nelitovali.