Denethorovy stránky

Tak uplynula nějaká ta doba a pro mě nastal okamžik pravdy. Napsat recenzi na knihu, jež skoro nikdo z mých známých nečetl je celkem jednoduché. Nyní však přede mnou leží úkol napsat recenzi nejen na knihu, již leckdo z vás již četl, ale také na knihu, jež se stala jedním ze základních kamenů post-apokalyptického žánru.

Den trifidů - přebal originálu

Kniha: Den trifidů
Autor: John Wyndham
Český překlad: Jaroslav Kořán
Datum vydání originálu: prosinec 1951
Vydavatel originálu: Michael Joseph
Počet stran: 280 stran
ISBN-13: 978-80-7381-597-4

Kniha je vydávána v brožované i pevné vazbě hned několika českými nakladatelstvími (od roku vydání). Zajímavostí je, že kniha byla přeložena jednou před sametovou revolucí a podruhé po revoluci, a to tím stejným překladatelem (Jaroslavem Kořánem) – dle wiki se jednotlivé překlady liší pouze národností muže, jenž může za vynesení semen trifidu do světa.

Příběh knihy popisuje události, které se dějí kolem Billa Masena, Angličana, jež pracoval na farmě s trifidy. (Trifidi jsou cca 2 metry velké rostliny, pohybující se na třech stoncích, tvarem podobné nejblíže cibuli.) V průběhu podivného roje zelených meteoritů je Bill uvázán na lůžko svým dočasným poraněním zraku, které mu ale ve výsledku naopak zrak zachrání. Kdokoli, jež pozoroval pád meteoritů totiž následujícího dne oslepl. Bill se od svého ranního probuzení setkává s hrůzami i problémy, jež tato událost vnese do ulic Londýna, potažmo celého světa. S přibývajícími dny ale potká nový problém – obří chodící masožravé kytky pěstované ve velkém na farmách po celém světě se dostanou ze svých, do té doby uzavřených, prostor a započnou decimovat lidskou populaci rychleji, než jakýkoliv jiný predátor.
Jak se Billovy a několika dalším lidem, jež měli to štěstí, že neoslepli, bude dařit v tomto novém světě, kde není vlád a civilizace pomalu kráčí k zániku, si určitě přečtěte. Ti z vás, kteří knihu již četli, se mnou jistě budou souhlasit, že mezi klasiky tohoto žánru nebyla zařazena jen náhodou.

Share on Facebook

Po dlouhé době opět příspěvek. A opět se jedna o knihu v papírové podobě. Jelikož jsem od amazonu koupil Kindle 3, některé další recenze budou na elektronické verze knih, i když vy rozdíl asi nepoznáte. No .. a v okamžiku kdy se mi vrátí vyreklamovaný Kindle, zkusím vytvořit recenzi i a něj :o) Ale nyní již k dnešní knize.

Nejdříve něco strohých bibliografických údajů:

EVE: The Burning Life cover

Kniha: EVE: The Burning Life
Autor: Hjalti Danielsson
Datum vydání: 25 březen 2010
Vydavatel: Gollancz
Počet stran: 336 stran
ISBN-10: 0575090162
ISBN-13: 978-0575090163

Kniha je k dostání nejen v pevné a lepené vazbě, ale i elektronické podobě. Český překlad knihy zatím (a dlouhodobě) nehledejte, žádnému z nakladatelů se překlad pro malí počet potencionálních čtenářů nevyplatí.

A nyní k samotnému obsahu knihy. Jak již název napovídá, jedná se stejně jako u předchozí knihy o příběh z online světa EVE, stvořeného herní společností CCP. A podobně tak, jako se vyvíjí svět, pokročila doba i v příběhu vyprávěném v této knize.  Imperia jsou opět celkem stabilní a vzájemně se drží v šachu na pomyslných vyrovnaných vahách. Příběh však není o tom kdo si myslí že určuje běh dějin. Kniha vyprávý o těch, jež skutečně tvoří dějiny. Z části o agentce Relei, které je již začalo dělat špatně (a to doslova) ze zadávání úkolů pilotům, jež při nich v mezičase zabíjejí nevinné lidi a rozhodla se s tím něco dělat. Než se však může k něčemu takovému dostat, potká ji mnoho nesnází při jejím vlastním úkolu … přežít a nebýt chycena policii za braždu, jež v afektu provedla. Prchnout za hranice nepřátelského států se zdá jako dobré řešení, do chvíle než se Relea nestřetne s problémem větším než čekala a pochopením, jez má celou dobu před sebou.
Na druhé straně zákona, přesto však plně v bezpečí začíná příběh mladého muže jménem Drem Valate z kmene Sani Sabik. Jeho lid je jeden z těch, jež podporují pirátskou frakci Blood Raiderů a to se jim stane osudným. Když při jednom střetu pirátů a jednoho z takzvaných “zapouzdřených” (hej .. přeložte slovo “capsuler” sami :-)) zničí pilot nepřátelské lodi jeho kolonii, je Drem jeden z mála přeživších. Po krátkém pátrání a vyptávání zjistí, že jejich kolonie byla zničena “prostě protože mohl”. Tato informace se stane Dremovým hnacím motorem a palivem pro jeho nenávist. Drem se vsak prokáže jakožto velmi inteligentní a schopný člověk a tak vznikne plán pomsty nejen pro toho, kdo mu zabil rodinu a přátele, ale všechny, jež spadají do stejné skupiny. Tím se Drem vydá najít způsob jak porazit sílu mocnější, než sila kteréhokoliv z imperíí …

Cekově se shoduji se všemi recenzenty (z těch co jsem četl), že druhá kniha ze světa EVE online je povedenější než první, pokud se vám tedy líbila první, druhou vřele doporučuji. Pokud jste příznivcem sci-fi, kniha vás taktéž nezklame, neboť veškeré potřebné informace jsou jemně vloženy do textu a rozhodně se neztratíte.

Share on Facebook

Po dloouhé odmlce se konečně hlásím zpět. Léto je úžasné, člověk je porad někde venku protože doma je vedro na umření (zrovna teď je v pokoji cca 30 a to už sem nesvítí slunce). Dost ale stížnosti na vedro, jdeme na recenzi …

China Miéville - Kraken

Kniha: Kraken (an Anathomy)
Autor: China Miéville
Datum vydání: půlka května 2010
Vydavatel: Macmillan – London, England
Počet stran: 482 stran
ISBN: 0333989503

Kniha se mi dostala do rukou ve verzi pevné vazby, ale lze ji již získat i v podobě „paperback“. Český překlad je od Milana Žáčka, u kterého ani moc nedoufám že opět nezprzní některá anglická slova a termíny (ještě teď „teču“ z jeho překladu „Trans-G (CZ) vs Breach (EN)“ a jsem rád že jsem četl knihu v originále. Omlouvám se tímto příznivcům překladatele tohoto jména … u mě má vroubek větší než zub).

Kniha vypráví příběh Billy Harrowa, obyčejného může z britského Muzea historie přírody. Ten se stará o konzervaci zdejších exponátů a hlavně nejnovější atrakce muzea – obří chobotnici, jež by lidé dříve označili za krakena.
Události knihy začínají nevysvětlitelnou krádeží tohoto exponátu, která poklada nejen otázku „jak?“, na niž snad neexistuje možná odpověď, ale i otázku „proč?“, která zajímá speciální policejní útvar která tuto krádež vyšetřuje.
Billymu se začínají stávat podivné náhody a je proti své vůli vtažen do okultního podsvětí Londýna, kde je náboženství něčím víc, než jen věci každodenního poděkování bohům za přežitý den. A to vše v podvečer konce světa, který nějak souvisí právě s ukradenou obří chobotnicí.

Samotny Miéville popsal knihu jakožto „Temnou komedii o kultu uctívajícím chobotnice a konci světa.“ (cite) Kniha je dobře čtivá a děj má spád (na rozdíl od Miévilleho předchozí knihy The City and The City).

Jako poslední poznámku na konec, která by do recenze neměla už vůbec patřit … kniha možná trochu nabízí srovnáni s romány N. Gaimana (hlavně s knihou Newerwhere) ale věřte že toto okultní londýnské podsvětí je úplně jiné než gaimanova verze … a možná i zábavnější, pokud máte radí trochu toho černého humoru.

Share on Facebook

Tak je to zase delší dobu, než jsem se dostal k napsaní dalšího článku. Nebudu tedy zdržovat a rovnou se pustím do recenze.

Dnešní recenzovanou hrou je: „Battlestar Galactica: The board game“.
Hra je určena pro 4-6 hráčů (i 8 neoficiálně) starších 12 let (raději až tak 15 a více) a průměrně trvá 2-3 hodiny.
Tuto hru v našich krajích seženete za cenu přesahující 1000 korun českých. Co za tuto cenu získáte? Krabici přibližně 40*40*10 cm, obsahující obsáhlá, ale srozumitelná pravidla, základní desku ke hře, 2 tvrdé archy herních žetonů, 2 obsáhlé hromádky karet, hromadu miniatur lodí a běžnou osmistěnnou herní kostku. Kartonové žetony byly kvalitně naříznuty a šli skvěle vyloupnout. Plastové modely lodi jsou sice nebarvené, ale relativně detailní a bez nečistot. Povedené je i zpracovaní karet ať už po grafické či výrobní stránce (bez úhony vydržely i zásah čajem při třetí hře – což ale nebylo součástí testu a ani nedoporučuji zkoušet). Samotnou herní desku je potřeba před první hrou jemně dokončit (připevnit na ni 4 otočné „country“), ale jinak je přehledná a i když se v první chvíli může zdát velká, časem zjistíte že tomu tak není.

Už jsem zmínil knihu s pravidly a musím se k ní vrátit. Kniha (či spíše „časopis“) obsahuje 60 stran pravidel: od postupu jak sestavit herní desku, připravit hru a následně ji hrát, po specifické možnosti některých lokací ve hře, či krátký „FAQ“. Na poslední straně najdete tabulky s nejpoužívanějšími informacemi, takže nemusíte během hry ani moc listovat. K vysvětlení pojmů a pravidel pomáhají často i dobře zvládnuté přehledné ilustrace.

Bohužel první přečtení a hra trvají poněkud déle, ale stojí za vynaložený čas, který se při dalších hrách nezkrátí (ale jen proto že více chápete hru a vice se při ní „hádáte“). A nyní již k samotné hře.
BSG:tBG je stolní hra, v níž se hráči ujímají rolí postav ze seriálu BSG a následně hrají za jeden ze dvou „týmů“. Prvním jsou lidé jež se snaží přežít a dorazit do cíle, na planetu Kobol. Proti nim hraje nejen hra, ale nejméně jeden hráč coby Cylonsky agent, jenž je zpočátku ukryt mezi zbytkem hráčů. Co je na teto hře zajímavé je to, že se můžete dozvědět že oním „padouchem“ jste vy nejen na začátku hry, ale také přibližně v polovině hry. Pokud znáte karetní hru Bang, bude vám rozdaní charakterů a následně rolí povědomé. Navíc je zde jen ono druhé rozdání rolí.

Samotnou hru začíná náhodně zvolený hráč. Následuje hráč po jeho levici a tak dále. Vzhledem k tomu, že hra nemá kola (hráči se pak pouze střídají a střídají), je zbytečné si pamatovat kdo začíná. Během svého tahu může hráč provést, pohyb po herním planu, nějakou akci danou jeho charakterem či kartou jež drží a následně přistoupí k „řešení karet krizí“.
Během této fáze se všichni hráči ve většině případů mohou zúčastnit tajného hlasování či alespoň dohadů o tom, co se má udělat. Pokud je již ve hře Cylon, je právě tato část hry ta, kdy může škodit, ať už je na tahu on či jiný hráč – ať už špatnými radami a nebo hlasováním proti ostatním.

Hra má nastaveny mechanizmy tak, že je obvykle těžké zrádce ve vlastních řadách odhalit. Hráči se tedy časem začnou hádat o to, kdo je vlastně člověk a kdo cylon a k jejich půtkám jim pomůže i lokace basy (vězení – „brig“), do niž se mohou vzájemně posílat. Samozřejmě i klesající hodnoty zdrojů (bez kterých se do cíle nedostanou) jsou dalším faktorem který jen podnítí paranoiu v každém z hráčů.

Závěr hry bývá často celkem „epicky“. Z 5 her u kterých jsem byl lide ke konci dorazily na Kobol jen jednou. Je tedy dost těžké vyhrát proti systému a občas se „zrádce“ ani nemusí moc snažit.

Priklad hry

Pokud bych hře mohl něco vytknou, jsou to papírové modely mateřských lodí nepřátel (plastovými jsou nahrazeny až v rozšíření). Ze všech ostatních hledisek bych ji dal za 1: umožňuje intrikování, týmovou práci, má „dějové zvraty“, příslušenství ke hře je kvalitní a povedené, pravidla jsou srozumitelná a nemají mnoho sporných bodů. Také musím napsat, že nálada mezi hráči se mění podobně jako nálady postav v seriálu a tedy i v tomto bodě (podobnost s předlohou) získává hra kladné body. Pokud máte rádi hry na dlouhé hodiny a nebojíte se složitějších pravidel, vřele ji doporučuji.

Share on Facebook