Denethorovy stránky

Nebudu se tu rozplývat nad tím jak jsem se poslední dobou flákal. Stejně to bylo vetšinou o World of Tanks nebo knihách. Pomalu zjišťuju jaký jsou knihy i počítačové hry zabijáci času. Napsal bych tu i něco o tom, že i vztahy jsou zabijáci času, ale pak by mě zabila drahá. Což asi nechci.
Dobrá, když už jsme tedy zde, o čem se dozvíme dnes? Jedna se o dvě knihy z edice „Zmizelá Morava“, které mají podtitulek Brno.

Kniha: Brno 1. díl – Město uvnitř hradeb
Autor: Hana Jordánková, Ludmila Sulitková
Vydána: 2008 (první vydání)
Vydavatel: nakladatelství FINIDR, s.r.o.
Počet stran: 76 textu, 112 černobílých fotografií
ISBN-13: 978-80-7185-898-0
ISBN-13: 978-80-7185-916-1 (soubor)

Kniha: Brno 2. díl – Historická předměstí a Staré Brno
Autor: Hana Jordánková, Ludmila Sulitková
Vydána: 2010 (první vydání)
Vydavatel: nakladatelství FINIDR, s.r.o.
Počet stran: 104 textu, 112 černobílých fotografií
ISBN-13: 978-80-7432-077-4
ISBN-13: 978-80-7185-916-1 (soubor)

Obě knihy jsou velikosti A5 s pevnou šitou vazbou. Desky knih jsou potaženy plátnem. Potisk plátna je tvořen pouze názvem knih a na jejich hřbetu je k jménu knihy připsán i autor (v tomto případě tedy autorky). Krom těchto desek je obal tvořen také papírovém přebalem z tvrdšího papíru, potisklého na přední straně monochromatickou fotografii, přes níž je umístěn název knihy, edice, uvedeny autorky. Hřbet je podobny hřbetu desek knihy, zadní strana obsahuje seznam několika z připravovaných titulů.
Obě knihy jsou psány stejným způsobem: přibližně jedna třetina až polovina knihy obsahuje text, dvě třetiny pak obsahují černobílé fotografie na hladším papíře.

A nyní již k obsahu. První díl pojednává o oblasti vytyčené přibližně uvnitř bývalých městských hradeb, druhá pak o všem mimo ně. Se strukturou knih je to podobné jako s jejich fyzickou podobou – je silně podobná. Prvně se obě knihy zabývají samotnými ulicemi města a jejich proměnami v období 19. století, přičemž se snaží mapovat tehdejší názvy ulic na nynější pro snazší pochopení a představu čtenáře, kde která budova stála. Pro uchování přehlednosti postupují knihy od zvoleného bodu v kruhu kolem pomyslného středu města, aby popis vždy skončil ve výchozím bodě.
Druhá část se u obou knih zabývá zvyky a běžným životem lidí, jež v daném období v popisovaných místech žili.
Třetí částí, která je co se počtu stran týče nejrozsáhlejší, jsou černobílé vyobrazení a fotografie Brna v období 19. století.
Čtvrtá, poslední, část obsahuje soupis použitých pramenů, literatury a následně seznam vyobrazení.

A teď k tomu, co vás nejvíce zajímá – o čem knihy vlastně jsou. Obě knihy popisují město Brno během jeho přerodu v období 19. století. V době kdy se město zbavovalo svého krunýře hradebního pásu a pohlcovalo do sebe vesnice ve svém nejbližším okolí. Období, kdy byla do Brna přivedena železnice, rozrůstal se zde průmysl a vznikaly některé skvostné budovy, jenž zde stojí dodnes. Zároveň však také času, v němž během velké sanace městského středu zaniklo mnoho skvostných šlechtických i měšťanských paláců i domů, jenž byli příliš staré a zchátralé a nebo musely ustoupit nově vytyčeným uličním čarám. Druhá kniha pak naopak popisuje stavební a průmyslový rozvoj přilehlého okolí, ve kterém mokřady a pole ustoupily nejen nově vyrůstajícím továrnám, ale i bydlení pro dělnické či úřednické obyvatelstvo. Také se z knih dozvíte, kde se nacházela která tržiště, továrny či již zaniklé kaple a kláštery přeměněné k civilnímu využití.
Z kulturního hlediska se pak obě zmiňují o zvycích obyvatel, jejich běžném životě, ale i svátcích. Popisují, jak v Brně probíhal obchod či rekreace obyvatel, a zmiňují několik významných událostí té doby.

Tuto sadu knih bych doporučil snad každému Brňákovi. Nejde jen o text a informace v nich obsažené, ale i o fotografie města, které zaniklo během „brněnské průmyslové revoluce“ a stržení městských hradeb spojeným se sanací centra města. Pokud jste dokonce studenty historie města, obsahují pro vás knihy čtivě podaný popis s přesným uvedením oblastí a starých názvů ulic. Shrnuto a podtrženo, jedny se o knihy jejichž koupě rozhodně nelituji a věřím, že ani vy by jste nelitovali.

Share on Facebook

Druhá kniha ze série knih o Brně je relativně nová a určitě již někde recenzovaná. Což však neznamená, že vám ji nemohu přiblížit i já. V návaznost na ní jsem sáhl po třetí a prozatím poslední knize, která vás v teto „brněnské sadě“ bude čekat, abych vás neochudil o tři recenze za tři knihy. Nyní však již k samotné recenzi na knihu Brněnské strašidelnosti od Romana Juránka.

Kniha: Brněnské strašidelnosti
Autor: Roman Juránek
Vydána: 2011 (první vydání)
Vydavatel: nakladatelství Vakát, s.r.o.
Počet stran: 220
ISBN-13: 978-80-87317-10-5

Kniha má měkkou lepenou vazbu, formátu A5. Dobrou věcí je „zalomení“ desek obalu, jež nahrazuje ochranu rohu knihy přebalem (který kniha nemá). Obal knihy je potištěn monochromatickou fialovou ilustrací Špilberku. Přední strana nese název knihy, podtitul, jméno autora a nakladatele. Hřbet knihy obsahuje jméno knihy a znak nakladatelství, zadní strana obalu je ponechána prázdna (pouze s čárovým kódem).

Autor knihy, Roman Juránek, se narodil roku 1966. Vystudoval FF MU v Brně (obor ruština-dějepis) a je jedním z místonáčelníků velké rady České tábornické unie pro oblast Jižní Morava. V minulosti se podílel na tvorbě několika kreslených seriálů pro děti a příběhů z historie města Brna. Je spoluautorem knihy Dobrodružství starého Brna a autorem knihy Brněnská strašidla. V současné době učí na základní škole a na soukromém gymnáziu.

Brněnské strašidelnosti jsou knihou, jenž představuje obsáhlí výběr brněnských pověstí a příběhu z historie města Brna. Je rozdělena na tématické oblasti, podle nichž jsou pověsti či historky seřazeny. Každá z částí pak na svém začátku obsahuje autorovu krátkou předmluvu, v niž popisuje historická, místopisná či jiná fakta související s danou oblastí. Samotné pověsti či historky jsou často převyprávěnou zkrácenou verzí pověsti, což jim však nikterak neubírá na jejich hodnotě. Text knihy je pak doprovázen občasnými černobílými ilustracemi Alice Knoppové (jež je i autorkou ilustrace obalu), vztahujícími se vždy k dané pověsti. Díky dobře zvolenému členění lze v knize po jejím přečtení snadno dohledávat již přečtená či hledaná pověst (a to i bez procházení obsahu, který naleznete na konci knihy).

Kniha stojí za přečtení, jednotlivé příběhy jsou kvalitně sepsány a kniha jako taková se četla skoro sama. Pro sběratele knih o Brně a jeho minulosti je to však bohužel jedna z knih, jejichž koupi mohou vynechat, za předpokladu, že mají již několik podobných knih doma. Kniha totiž neuvádí mnoho nových pověstí či informací (pokud vůbec nějaké) jež by již nebyli v jiné knize brněnských legend. Pro ty jenž podobné knihy nevlastní, nebo prostě sbírají podobné knihy ji, však doporučuji. Ať už jako čtení pro děti, či součást sbírky.

Share on Facebook

Poslední dobou jsem silně zanedbával tenhle blog, což? V pravdě toho bylo více, jež jsem zanedbával díky několika novým aktivitám. Nedávám si sice novoroční předsevzetí, ale i tak jsem se rozhodl že se tento rok budu alespoň trochu věnovat nejen novinkám, výletům, práci a hrám. Takže pokud máte tenhle blog v RSS či jste sem zavítali náhodou, můžete nyní zjistit, co vás v nejbližších měsících čeká. Zbytek náhodných čtenářů se to dozví až s prvním hodnotnějším článkem, jelikož o tomto letošním prvním článku nebudu ani tweetovat ani nedám odkaz na G+ či FB. A nyní už k věci.

Prvně k recenzím. Na stole mi leží dvě dočtené knihy, třetí právě dočítám. Jedná se o knihy o Brně a budou z nich dvě recenze v průběhu ledna. V květnu vydává Ch. Miéville novou knihu s názvem „Railsea“. Ve stejném měsíci je naplánováno vydání sbírky „The Weird: A Compendium of Strange and Dark Stories „. Obě knihy by měly být recenzovány v průběhu května až června.

A co vás čeká mezitím? Plánuji letos navštívit několik conů a fantasy akcí. Pokud se budu nudit a uvidím více než jeden blok přednášek, pokusím se zprznit další literární útvar – reportáž. Pokud budete hodní, ve volném čase vás čeká velmi krátký článek o úpravě nerf zbraní (pravděpodobně se letos takových článků na české scéně objeví více a tak i já přidám jeden do pomyslného kýble on-line tvůrčího odpadu).

Snad budu mít i něco dalšího zajímavého k publikování, ale to už nechávám tetičce náhodě. Na závěr mi zbývá již jen vám poděkovat za přízeň v roce minulém a doufám že ji zachováte i v tom jenž na nás dnes tak nějak dopadl.

Zajímavé časy a zážitky vám přeji v tom letošním posledním roce (starého) světa … a nechť vám dobře dopadnou. Ať máte pak za dlouhých zimních večerů o čem u krbu rozprávět.

Denethor Grey

Share on Facebook

Dnes recenzovaná kniha mi leží v knihovně a na stole již dlouho. Četl jsem ji na pokračování a z části si ji i vychutnával jako útěk k něčemu zajímavějšímu. Hm, budu muset sehnat něco dalšího ze steam-punk a new weird tvorby 80-tých a  90-tých let. Ale nyní již k recenzi.

Kniha: The New Weird
Autor: Ann & Jeff VanderMeer
Vydána: First Edition first Printing edition – 1 únor, 2008
Vydavatel: Tachyon Publications;
Počet stran: 414
ISBN-13: 978-1-892391-55-1

Kniha je velikosti A4, jemně těžší váhy, lepené vazby, světle laděný přebal je jednoduchý stylem a díky tomu možná i upoutá oko kupujícího. Kniha neobsahuje žádné ilustrace a je složena čistě z povídek a prací na téma “New weird”.
Jazyk, v němž je sbírka původně napsána a v níž jsem ji četl je angličtina. Na stránkách nakladatelství Laser-books se však uvádí že byla kniha přeložena a vydána jako jejích 15 svazek v edici „New weird“ pod názvem „New weird“ i v čestině.
Samotný obsah knihy je rozdělen do 5 částí – Úvodu, Popudu (Stimuli), Evidence, Symposia a Laboratoře. Po úvodní předmluvě Jeffa VanderMeera, v níž je představena sbírka i její rozdělení, se čtenář dostane k části “Stimuli”, sestávající z děl jenž mohou být považovány za předchůdce či počátky žánru New weird, ať už v podobě tvorby M. Moorcocka, C. Barkera, či dalších. “Evidence” je částí předkládající důkaz existence žánru v soudobé literatuře a jeho směřování. Najdete zde díla nejen z pera Ch. Mieville či K.J. Bishopa.
Po těchto dvou obsáhlých částech se sbírka dostává k části “Symposium”, v níž naleznete odborné práce na téma “New weird”, stejně jako přepis diskuze o vzniku termínu. Pro nás sebestředné středo-evropany může být zajímavé, že jedním z citovaných názorů je text Martina Šusta.
Poslední část, “Laboratoř”, je v podstatě jednou povídkou, psanou několika autory ve stylu new weird. Zajímavé na povídce je nejen způsob jejího vytvoření, kdy první spisovatel začíná téma, jež každý následující rozvine, aby jej v závěru opět spletl dohromady autor původní části, ale i její děj a podání.
Sbírce nechybí ani seznam použité i doporučené literatury.
Celkově považují tuto knihu za jednu za základních knih pro kohokoliv, kdo to s žánrem “Nových Podivnosti” (jak by se “New weird” dalo přeložit) myslí vážně.
——————————–
A teď nevážně a méně odborně, než doposud. Kniha je velmi zdařilá. Popisuje celkem dobře vývoj žánru i některé jeho stránky. Netrvalo mi ani tak dlouho ji přečíst, jako si vzpomenout, že jsem ji ještě nerecenzoval (prostě sem se k ni znovu a znovu vracel).

Share on Facebook