Denethorovy stránky

Před nějakou dobou jsem se pokusil začít barvit warhammer 40.000 – Tau Battleforce. Zatím mi to celkem nejde – má přirozená lennost, „lack of skill“ a hlavně spousta dalších zájmů mě drží zkrátka co se doby barvení a lepení týká. Přesto bych rád do konce roka (ano já vím že je to za 360 dní :-)) měl alespoň ten základní pack hotovy. No .. uvidíme 🙂 Spolubydlící si ze mně ohledně téhle hračky zatím spíše jen střílí.

Share on Facebook

Byla stvořena pro případnou sbírku povídek, ale pak mě opustila má můza (jak už to u nás umělců bývá, mou vlastní vinou) a ja přišel o chuť psát … tak toho moc nevzniklo … ale přesto je tu stále ta možnost … možnost pokračovat alespoň v psaní.

Je to již dlouho co jsem vyprávěl nějaký příběh. Není to tím, že by se mi nechtělo vyprávět, ani snad tím, že by čas byl proti mě. Je to prostě tím, že již dlouho nebyl nikdo kdo by naslouchal. Tento příběh nebude jako ten první, ani druhý. Není to vlastně ani tak příběh. Však si sedněte a poslouchejte.

Je jedno místo. Je opředeno pověstmi a krásou. Samozřejmě že takových míst je víc, ale já vám povím o tomhle. A o tom, jak sem se k němu dostal.

Každý z nás občas zabloudí. Jde lesní cestou a pomalu kráčí vstříc minutám či dokonce hodinám a zatímco jeho mysl bloudí, vedou jej jeho nohy jistojistě po cestě. Každý. A někteří občas sejdou z cesty. Zahloubaní pozorují okolní stromy a jejich zelené listy, hladí stonky vysoké trávy a kráčí vstříc osudu do míst, kerá snad nikdo nepotkal.

Je pravdou že se vám může taková pouť zdát obyčejnou, ale když pomalu stoupáte po kameny osetém svahu mezi břízkamy a letní slunce vám hřeje záda, je váš pohled na svět hned jiný. Voda v potůčku pod vámi je slyšet až nahoru a občasné zvolání některého z vašich opeřených bratrů poutníků pročísne šumění listí ve chvílích, jenž sou opravdu krásne. Jsou to chvíle jenž jsou opravdu vzácné. Ale proč vlastně na takovém místě jste?

Kdysi dávno jsem měl sen. Sen o místě, které jednou najdu. Skryté vlesích, nadosah lidské paže, přesto však skryté a nedotčené. Od té doby putuji. Občas potkám i nějaké další poutníky. U ohňu, či jen tak u vody, si pak sedneme a povídáme si naše příběhy. Příběhy životů, protkané písněmi, jenž jsou jako naše sny. Chvílemi temné a smutné, aby se vzápětí změnily v posly štěstí a přivedli nás k lepším myšlenkám. Zpěv a vyprávění se pak nese vzhůru zelenými udolími a mísí se s šepotem stromů a větru. Tma se snáší a proužek kouře i trocha světla z něj říkají dalším poutníkům kam jít.

Čas se sklaní tam kde sedíte a čím dále od vás je den, tím více máte hostů. Někteří putují jen za soumraku a jiní zase ve dne. Přesto se však u ohně zastaví každý z nich. Přiběhy jenž sem kdykoli vyprávěl jsou od nich. Stínů myšlenek, jenž se plouží tam, kde nikdo jiný a nakonec najdou někoho, kdo jim ochotně naslouchá a jejich příběh vypoví ostatním. Vydejte se i vy občas na zapomenutá místa a poslouchajte hlasům dávných časů, duchům minulosti i zvěstovatelům budoucnosti a poučte se z jejich příběhů dokud můžete. Do Dlouhé Zimy nezbývá již mnoho času a pak nezbud nikdo, kdo by je vyprávěl.

Share on Facebook

Trosku to tu nauploadujeme starsi tvorbou … jedna ze stredni:

Druhý domov

Hlasitý zápach se, dere mi do očí,
mě není, bohové, už není pomoci.
Hodně míst navštívil, hodně jich poznal,
hodně jsem nabyl a hodně zas rozdal.
Konečně doma jsem, zde soumrak je věčný,
zde zbytečné tázat se, a tak plýtvat řečmi.
Zde světlo dne, tma noci, v jediné splynou,
zde naděje v dobré dny pomalu hynou.
Tak pohleď, poutníče, na obraz krásný,
jak příroda koupe se v krvavé lázni.
Domov můj tady je, já semka patřím,
a s tvorem každým zde, v mžiku se sbratřím.
Kdo někdy postojí, v tomhle tom světě,
neřekne nic o něm v souvislé větě.
Příroda krásná je, však soumrak se vrací,
a duše tvá, příteli, svou příčetnost ztrácí.
Pohleď na strom krásný, větve jak useklé ruce,
vlku co pod ním leží, někdo vytrhl srdce.
Močálem zápach zní, viselec visí,
ropušák mačká si, své obrovské hnisy.
I vlkodlak smutný je, z toho co vidí,
zde není už zabít co, zde není ni lidí.
Do této říše mé, vstup je přec snadný,
sama si najde tě, odpor je marný.
original creation date: 28.3.2000

Share on Facebook